Připravili mne o normální život
Jaroslav Fojt vyrůstal spolu se dvěma bratry a rodiči ve Vraném nad Vltavou, kde jeho rodina vlastnila statek. Když ale přišel komunistický převrat, všechny polnosti jim byly zabaveny a převedeny pod nově založené JZD. Z rodiny pana Fojta se okamžitě stali nepřátelé lidu. Rodiče se museli přestěhovat do Kladna, pak do Nouzova, Kyšic a až ke stáří se mohli vrátit jako podnájemníci do svého bývalého statku. Sám Jaroslav Fojt se odstěhoval již v roce 1943, kdy odešel do učení. Několik měsíců po převratu, v roce 1950, byl ale přesto jako syn kulaka poslán na převýchovu k Pomocným technickým praporům, známým jako „černí baroni“. Během krátké doby několikrát změnil působiště. Nejdéle pracoval v dolech na Karvinsku. Pétépáci zde byli neustále vyčerpáváni jak těžkou a dlouhou prací, tak špatným zacházením od dozorců, kteří se je systematicky snažili zlomit. Byly pro ně vybírány ty šachty, které už byly tak nebezpečné nebo málo výdělečné, že v nich havíři nechtěli pracovat. Pétépáci se museli za běhu učit, jak se v tomto prostředí orientovat. Samozřejmě následkem toho docházelo k mnoha nehodám a zraněním; často byli v dole zavaleni. Pan Fojt důrazně odmítá hlasy, které situaci pétépáků zlehčují a tvrdí, že se neměli špatně. Poukazuje na to, že přestože si něco vydělali, sami mohli využít úplné minimum. Celou polovinu mzdy jim armáda srážela za ubytování a stravu při práci v dolech, druhou polovinu pak opět rozdělila, jednu část jim vložila na vkladní knížku a teprve poslední čtvrtinu dostali pétépáci na ruku. O veškeré úspory je v roce 1953 připravila měnová reforma. Protože se vláda bála možné vzpoury, doprovázely její členy po nějakou dobu do práce jednotky ozbrojené samopaly. Žádná vzpoura se ale nekonala, neboť po několika letech tvrdé práce, extrémně vyčerpávajících směnách a šikaně ze strany dozorců na to pétépáci jednoduše neměli energii. Jedním z pamětníkoých spolubydlících na pokoji byl i hrabě Zdeněk Sternberg. Svou účast v PTP řeší pan Fojt sám se sebou i se svými kolegy z vojny po celý život. Komunisté mu nikdy oficiálně neřekli, proč byl zařazen do skupiny nepřátel státu. „Připravili mne o život, jak měl fungovat!“