Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Dana Foukalová (* 1970)

• narozena 13. února 1970 v tehdejším Gottwaldově (dnes Zlín)

• přes Petra Holubáře se napojila na zlínský disent

• 5. srpna 1989 zatčena na Králickém Sněžníku za pašování samizdatů

• v březnu 1990 svatba s Petrem Holubářem

• rozvedli se, pamětnice se podruhé vdala

• v roce 2016 Petr Holubář zemřel

• v roce 2017 žila v Tečovicích

Masiv Králického Sněžníku kopíruje hranice s Polskem. Ticho, nedotčená příroda a krásné výhledy do okolí. Dana Foukalová ho má ale spojený s úplně jiným zážitkem, na nějž dodnes nerada vzpomíná. Spolu s přítelem Petrem Holubářem a Miroslavem Odložilem se na něm 5. srpna 1989 měli setkat s polskými disidenty a vyměnit si s nimi samizdatové materiály. Místo nich se ale z houští vynořili muži s ostře nabitými samopaly a k zásahu připravenými vlčáky. Následovalo zatčení, dlouhý sestup a pak celonoční výslech.

Chtěla zachránit svět

Dana Foukalová, dívčím příjmením Krejčí, se narodila 13. února 1970 v tehdejším Gottwaldově (dnes Zlín). Kvůli potížím s alkoholem otec už v jejích čtyřech letech rodinu opustil. Matka se tak musela starat nejen o Danu, ale také o jejího o šest let staršího bratra Jiřího.

Dana v dětství četla hlavně knihy od Karla Maye a Jaroslava Foglara a vzhlédla se v jejich kladných hrdinech. Toužila zachraňovat svět a představovala si, jak v budoucnu bude těžařům bránit v kácení deštných pralesů nebo ropným společnostem v drancování přírody. S bratrem a hnutím Brontosaurus po horách sázela stromky a její život se točil hlavně kolem ochrany přírodního bohatství.

Petr Holubář jí změnil pohled na svět

Po základní škole se učila v oboru strojní mechanik a praxi vykonávala v národním podniku Svit Gottwaldov. Právě tam se seznámila s o šest let starším Petrem Holubářem. I přes varování okolí, že jde o rebela s věčnými problémy, se s ním spřátelila. Petr Holubář patřil do skupiny lidí kolem Stanislava Devátého, kteří aktivně vystupovali proti totalitnímu komunistickému režimu. Jednoho dne Petr Daně promítl dokument o vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Sedmnáctiletá Dana zpočátku nechtěla uvěřit, že se něco takového stalo. „Myslím, že jsme se tehdy dost pohádali. Řekla jsem mu, že je blázen, jestli si myslí, že náš prezident nám lže, že by si to přece nikdo z lidí nenechal líbit. Hlava mně nebrala, že se mi snaží namluvit, že o tom všichni vědí. Máma, děda i učitelé. Myslela jsem si, že je blázen,“ vzpomíná Dana Foukalová.

Postupně ale prozřela. „Skrze něho jsem se poprvé dověděla realitu. Vůbec nechápu, že se to ke mně předtím nedostalo. Na Petra jsem se tehdy dívala jako na Mirka Dušína, protože bojoval za spravedlnost světa,“ dodává pamětnice.

Petr Holubář patřil mezi blízké přátele Stanislava Devátého, který se tehdy mimo jiné stal jedním z mluvčích Charty 77. Dana Foukalová vzpomíná, že do své činnosti ji nezasvěcoval, ale nejméně dvakrát zažila, jak ho přímo do zaměstnání přišla zatknout StB. „Utíkal oknem z prvního patra, kde jsme měli dílnu. Na dílně pak bylo velké haló.“

Zlínští disidenti se pravidelně scházeli v hospodě a Dana se stala součástí těchto schůzek. Vyslechla si mnohé a její pohled na svět se zcela změnil. Doma pak často docházelo k hádkám, protože nechápala, proč všichni žijí ve lži. Ztratila také většinu původních přátel, kteří se obávali potíží.

Zapojení

Dana nezůstala úplně stranou a sama se také zapojila do boje proti totalitě. Například se účastnila kladení věnců k pomníkům padlých amerických letců organizovaných Společenstvím přátel USA (SPUSA), opoziční organizací založenou zlínskými disidenty. Na protirežimní demonstraci do Prahy vyrazila jen jednou v roce 1988. Bohužel už netuší, k jakému výročí či události se konala, ale pravděpodobně šlo o dvacáté výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy. „Starší kluci, jako Stanislav Devátý, Vladimír Trlida, Pavel Jungmann, Petr Bartoš, to měli všechno vymakané. Dokonce vymysleli, jak se pojede a jak mají být ve vlaku všichni rozhození, že v případě zatýkání alespoň někdo dojede do Prahy. Takže jsem s nimi nebyla v jednom vagonu,“ vzpomíná Dana Foukalová, které tehdy během demonstrace estébáci zničili fotografický film, na němž zachytila jejich brutální zásah. „Jasně, že mi ho tam sebrali. Myslím, že mě ani nikdo nebral vážně. Viděli holku, bylo mi osmnáct. Jak asi tehdy mohla vypadat. Asi si říkali, že jsem tam náhodou a patřím mezi čumily. V té době mě nikdo nemohl brát vážně,“ dodává.

Zásah na Králickém Sněžníku

Několik nejaktivnějších členů zlínského disentu se také zapojilo do kurýrní činnosti a v Rychlebských horách na hranicích s Polskem si tajně s polskými disidenty předávali samizdatové materiály. Patřil mezi ně i Petr Holubář, který na jednu z těchto cest vzal i osmnáctiletou Danu. Společně s Miroslavem Odložilem 5. srpna 1989 vyrazili na Králický Sněžník, kde se měli setkat s disidenty z Polska. Měsíc poté, co v této zemi proběhly polosvobodné volby. S šedočerveným batohem plným samizdatových materiálů stoupali na hřeben, kde si s Poláky měli vyměnit batoh stejného zabarvení, ale jiného obsahu. Na určeném místě se ale žádný Polák neobjevil, a tak tam Petr Holubář batoh zanechal a společně pak šli opodál sbírat borůvky, že vyčkají na jejich příchod. „Najednou se tam vyrojila strašná spousta lidí s odjištěnými samopaly a psy. My jsme tam stáli jak tři jojoši,“ vypráví Dana Foukalová.

Ozbrojení muži v houští našli batoh Poláků, ale ten, který přinesl Petr Holubář, neobjevili. Přivolaný pes měl určit, kdo ho nesl na zádech. Nikoho z nich ale neoznačil. Následně všechny tři odvedli do údolí. „Fakt na to nerada vzpomínám, přitom se nic nestalo. Rozdělili nás a mezi námi šli ozbrojení muži. Nevím, jestli to byli policisté. Byli tam lidi v civilu i klasičtí pohraničníci se samopaly a psy bez náhubku. Do údolí jsme scházeli dlouho. Nemohli jsme spolu mluvit a pořád před námi šel voják se zbraní a se psem a na záda vám dýchal další pes. Jak říkám, byla jsem v podstatě dítě.“

Autem je pak jednotlivě odvezli k výslechům, které se protáhly až do ranních hodin následujícího dne. Dana Foukalová vzpomíná, že odmítla vypovídat a pořád dokola jen odpovídala, že šli na borůvky. Prosila je jen, ať zavolají mámě, která měla nemocné srdce a nevěděla, kde se její dcera nachází. Jeden z estébáků jí odpověděl, že to udělají, jen když řekne celou pravdu. „To si tedy pamatuji, že to bylo dilema,“ vypráví Dana Foukalová a dodává, že i tento nátlak ustála a nic neřekla. Ráno pak všechny tři propustili. „Bylo vidět, že jsou naštvaní, že se jim něco nepodařilo. Bylo to nachystané. Jak by se jich náhodou objevilo tolik nahoře. Ale nepodařilo se jim to a nenašli materiály, co tam Petr nesl.“

Pád komunismu oslavili svatbou

V roce 1989 Stanislava Devátého opakovaně uvěznili. Když ho v srpnu 1989 soud v souvislosti s rozšiřováním petice Několik vět poslal na dvacet měsíců do vězení, rozhodl se pro útěk do tehdy již svobodného Polska, který se uskutečnil 17. září 1989. O jeho byt v Gottwaldově se pak starala Dana s Petrem Holubářem. Pamětnice vzpomíná, že moc dobře věděli, že byt odposlouchává StB. „Kluci si z toho dělali srandu a naschvál mluvili nesmysly a smáli se.“

O dva měsíce později 17. listopadu 1989 na Národní třídě v Praze proběhla demonstrace, proti níž brutálně zasáhly policejní složky. Následující události pak vedly k pádu komunistického režimu. Dana se s Petrem Holubářem účastnili všech demonstrací ve městě. „Přestali jsme chodit do práce. Ze vteřiny na vteřinu se všechno změnilo. Byla to obrovská euforie,“ vzpomíná Dana Foukalová a dodává, že se také patřili k zakládajícím členům místního Občanského fóra. V březnu následujícího roku se Dana Krejčí a Petr Holubář vzali a jako svědka si přizvali Stanislava Devátého. „Rozhodli jsme se pád komunismu oslavit svatbou,“ dodává pamětnice.

Manželství nevydrželo

Rok po narození syna Petra odcestovali všichni společně do USA, kde na svět přišla ještě dcera Michell. Rok a půl žili v Portlandu ve státě Oregon, než se vrátili zpět do Zlína. V roce 1999 se manželé Holubářovi rozvedli. Později se Dana provdala za Vladimíra Foukala, za nímž se přestěhovala do obce Tečovice a s nímž má dceru Alenu. V roce 2016 náhle na rakovinu kostí zemřel bývalý manžel Petr Holubář.

Dnes se Dana Fokalová živí masírováním a regenerací a na otázku, jak hodnotí vývoj v zemi, odpověděla: „Hodnotím ho jako úžasný v tom, že člověk má právo své vlastní volby, že je svobodný. Ale pozor, svoboda je obrovská odpovědnost. Teď už nemáme alibi a nemůžeme se vymlouvat, že to neděláme, protože nám to někdo zakazuje. Život je v našich rukou.“

BLAŽEK, Petr: Dějiny Polsko-československé solidarity. Vztahy československé a polské opozice v letech 1976–1989. Disertační práce, Univerzita Karlova, Praha, 2008.