„My jsme měli krásný dům s obrovskou zahradou. Takové terasy tam byly a nádherný, veliký dvůr a takhle v rohu byla pumpa. Maminka tam nikdy nepumpovala, což jsem nechápala. Prádlo nám prala paní Maulerová a z prádelny nosila vodu. Vždycky v noci tam byl takový rachot. Já jsem jednou mamince říkala: ‚Maminko, já nemůžu spát, já to pořád slyším.‘ ‚Víš, Jaruško, to v noci ta pumpa pumpuje vodu.‘ Až později jsem se dozvěděla, že pumpa nebyla nikdy funkční. To byl de facto úkryt, protože nahoře bydleli Štenclovi a můj tatínek spolu s panem Štenclem… prostě to bylo prokopané, podél plotu vedla chodba a u nás, kde byla pumpa, byla tajně vyzděná místnost, kde se ukrývali partyzáni. Kolik jich tam bylo, nevím. Vím jenom, že kolikrát jsem v noci slyšela hovor. Maminka říkala, že se mi jen něco zdálo. Nebyla to pravda. Ta pumpa tam byla jako větrák, aby tam mohli dýchat. Můj tatínek přechovával partyzány.“
„V tom osmačtyřicátém roce byli vystěhováni do Mladoňova. Já jsem tam už tenkrát jezdila. Vím, že jsem tam byla strašně šťastná. Vím, že to byla… nechci být sprostá… něco světa.“ – „Do Mladoňova?“ – „Do Mladoňova, to byla poslední pošta Nový Malín u Šumperka. Moje maminka mě tady posadila na vlak, dala mně takový kufřík, dala mě průvodčí a ta mě zavezla do Šumperka. Vím, že to byl jeden vagón, co měl komín, a ta lokomotiva kouřila. Přijela jsem do takového údolí a dědeček tam stál, takhle mávl rukou, vlak zastavil. No a já jsem vystoupila a šli jsme takhle doprava lesem a vím, že je to prý čtyři kilometry lesem. Tehdy to bylo všechno jiné, to bylo v roce osmačtyřicet, devětačtyřicet. Já jsem měla těch dvanáct třináct roků. Já jsem byla strašně šťastná, protože jsem tam mohla do lesů. Ovšem tam byli samí takoví, co tam nalezli a většinou tam byli cikáni. Oni neuměli ani psát, číst a náš dědeček byl jediný, který uměl číst a psát, tak byl předsedou národního výboru.“
Jarmila Frajtová se narodila 26. května 1936 v Prostějově jako starší ze dvou dětí rodičům Jarmile a Juliovi Běhalovým. Druhou světovou válku rodina prožila v pronajatém domě ve Velké Bystřici. Otec tam údajně v úkrytu na zahradě nějakou dobu schovával partyzány. Ve Velké Bystřici Jarmila Frajtová zažila bombardování, pochod zbídačených zajatců, putujících pod dozorem německých vojáků na západ i osvobození. V říjnu 1943 nacisté v Berlíně za odbojovou činnost popravili jejího prastrýce Jana Uhra. Po únoru 1948 prarodičům Julii a Františkovi Uhrovým komunisté znárodnili textilní obchody v Prostějově a vystěhovali je do pohraniční obce Mladoňov. Tři roky poté Julius Uher zemřel a babička se vrátila zpět do Prostějova. V Olomouci Jarmila vystudovala Fučíkovu pedagogickou školu se zaměřením na tělesnou výchovu. Následujících 36 let pak učila na několika základních školách v Olomouci. Při zaměstnání ještě dálkově vystudovala Pedagogickou fakultu na Univerzitě Palackého v Olomouci. V lednu 1960 se provdala za Jiřího Frajta, jehož otce Vladimíra Frajta jako příslušníka zahraničního odboje po roce 1948 vyřadili z armády. V roce 1991 Jarmila Frajtová dosáhla důchodového věku. Odešla sice ze školství, ale pracovně zůstala aktivní. Ještě 25 let prodávala v Herbě v Olomouci a po nocích studovala léčivé účinky různých bylin. V době natáčení, v roce 2023, bydlela v Olomouci.