monsignore Vnislav Fruvirt

„První nálet na Brno, ten byl až někdy dost pozdě, nevím, v kolikátém tom roce. Taky zemřel jeden náš bohoslovec, to už jsem jako bohoslovec. Umřel mladý a byli jsme na tom pohřbu, bylo to v Králově Poli, myslím, a právě ten den byl ten nálet na to Brno. Bylo to dopoledne, ten pohřeb, a do Brna jsme jeli až někdy večer, v sedm nebo osm, protože to bylo roztřískaný tam a tak dále. Dojeli jsme jenom šalinou, elektrikou… šalinka, u nás se říká. Dojeli jsme u Tomáška na to náměstí a odtud jsme museli a odtud jsme museli na Petrov pěšky, po Husové. A druhej den potom jsme zjistili, že tam byl výhrůžnej nápis ‚Blindgänger‘ – časovaná bomba. Tak jsme kolem toho baráku šli a potom v deset dopoledne to bouchlo. Na to je pěknej vtip, tady na to: Taky tam padla někde bomba a teď to ulouplo tu čelní stěnu. A tam v jedné frontě byly teda záchody a tam v sedmém poschodí seděl ten a měl krok do té propasti do ulice, že. No tak hasiči se tam k němu dostali tím žebříkem a ten se teda třepal úzkostí a říká: ‚Já opravdu za nic nemůžu, já jsem jen zatáhl a ono to bouchlo.‘“

„První byla vyšetřovačka, potom bylo tedy to Znojmo, pak byl ‚krajzák‘, to bylo na Cejlu, a po soudu zase nás rozváželi. A tehdy, nevím, jak to tam ti policajti nebo komouši rozhodli… hodně kněží bylo v pracovních věznicích, volnější takovej režim, tak to všechno stáhli z těchto do uzavřených věznic. Tak, co byli kněží odsouzení do deseti let, tak všechno do Mladé Boleslavi, a co byli nad deset let, tak na Mírov. Tak tam nás bylo asi tak, kolem… to byla celá věznice obsazená, kolem 180 nás tam bylo. Odvezli nás do těch Valdic, nevím, kolik těch let. Pak jsem šel teda dělat horníka, že jo, zase… já jsem horník, kdo je víc. A tam jsem byl rok a čtvrt nebo tak nějak, tam v tom Východočeským uhelným revíru. Tam je to černé uhlí taky. Jsem se vrátil zase do Valdic, tam jsem se potom vyučil tím brusičem skla a v šedesátém jsem šel z Valdic teda domů.“ – „Co jste vyráběli?“ – „Cingrlátka na lustry, tam byla brusírna. Z toho pohraničí, tam bylo to broušení skla. Tak nás tam mistr vyučil a tam jsme brousili sklo. Já jsem brousil takový ty cingrlátka nejmenší, hruštičky takovýhle jenom… to bylo, já nevím, kolik těch ploch, ale osm… třikrát osm dokola. Takže, když se začínalo brousit, tak byly prsty probroušeny.“