Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Petr Fusek (* 1959)

• narodil se 18. června 1959 do rodiny Marie a Františka Fuskových

• se skupinou přátel jezdil na bigbeatové koncerty (některé bez oficiálního povolení)

• po koncertu v domě Družba (Gottwaldov) se účastnil 18. března 1977 protestního průvodu na náměstí Míru

• za účast na něm byl odsouzen na tři měsíce podmíněně (výtržnictví)

• v roce 1983 se oženil s Miroslavou Svrčkovou

• koncem 1986 se manželé Fuskovi zapojili do množení samizdatu (periodika Infoch a SPUSA)

• v 90. letech pracoval na zahraničních projektech v Indii a Švýcarsku

Účast na protestním průvodu po předčasně zrušeném bigbeatovém koncertě v domě kultury Družba v Gottwaldově zanechala ve vzpomínkách Petra Fuska hlubokou stopu. Podmínečné odsouzení za výtržnictví v následném zrychleném a předem rozhodnutém soudním procesu ovlivnilo jeho dokončení studia i vojenskou službu. Se svojí manželkou Miroslavou se zapojil do šíření samizdatu a aktivit spolku SPUSA. Pravidelně se setkával se známými osobnostmi undergroundu na Gottwaldovsku Vladimírem Trlidou, Bedřichech Koutným nebo Zdeňkem Justem. Po roce 1989 se mu povedlo prosadit se pracovně v zahraničí, kde se podílel na zajímavých projektech spojených s energetikou. 

V devíti letech zažil okupaci

Petr Fusek se narodil 18. června 1959 do rodiny Marie (rozená Štětinová) a Františka Fuskových. Otec pracoval jako stavbyvedoucí v Jednotném zemědělském družstvu Provodov, matka pak v závodu Svit[1] jako dělnice v obuvnictví. Spolu s Petrem Fuskem vychovávali ještě o devět let staršího bratra Františka. Rodina bydlela v Malenovicích u Zlína. Když bylo Petrovi Fuskovi pět let, odstěhovala se rodina do tehdejšího Gottwaldova. 

Petrův dědeček Michal Štětina byl legionářem. Po návratu z Ruska se stal starostou ve vesnici Kopčany (dnešní Slovensko). Otec František byl během druhé světové války totálně nasazen v Německé říši. 

Rodiče vedli oba bratry k informovanosti o okolním dění především prostřednictvím četby. Politicky se aktivněji rodina neprojevovala. Z rodiny také nebyl nikdo členem komunistické strany. 

V době pražského jara a následné okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy bylo Petrovi Fuskovi devět let. Stal se přímým svědkem projíždějící vojenské kolony v ulici Murzinova (dnes Dlouhá). Ve škole potom vnímal proměnu pohledů na události spojené se srpnovou okupací. Často se v jeho okolí uplatňoval tzv. dvojí jazyk, veřejný a soukromý.

Přátelé kolem big beatu 

Po dokončení základní školy se Petr Fusek přihlásil do učebního oboru automechanik. Po škole trávil volný čas poslechem bigbeatu. Mezi jeho nejposlouchanější kapely patřily Uriah Heep a The Jethro Tull. S skupinou přátel jezdil koncerty místních bigbeatových kapel. Tyto akce přitom většinou neměly oficiální záštitu některé z režimem povolených kulturních organizací. Mimo koncerty se s kamarády scházel v hospodě Myslivna, která platila za komunitní místo pro undergroundové skupiny na Zlínsku. Z tohoto okruhu přátel můžeme uvést jména Oldřicha Friborta, Zdeňka Justa nebo Vladimíra Trlidu.

Protestní průvod po zrušeném koncertu na Družbě

Nejvíce se Petru Fuskovi propsal do paměti koncert v kulturním domě Družba, který proběhl 18. března 1977 v tehdejším Gottwaldově. Podle vzpomínek Petra Fuska se jednalo o oficiálně nahlášený koncert. Kolem desáté hodiny večer však došlo k jeho předčasnému ukončení. „Toto přerušení vyvolalo tu reakci, že se nějakým způsobem zformoval průvod, který se vydal z Družby po tehdejší Revoluční ulici [2] směrem do centra a vykřikoval: My chceme svobodu,“ vzpomínal Petr Fusek. 

Pochodu přihlíželo podle pamětníka jedna policejní auto. Veřejná bezpečnost se však nechtěla zapojit do konfrontace. Popisuje také krátkou akci malé skupinky, která se snažila auto Veřejná bezpečnost rozhoupat. Policisté po tomto incidentu odjeli. Poté co došel dav na náměstí Míru, rozdělil se na menší skupinky. Pamětník si není vědom, že by akci někdo dokumentoval. Také si nevšiml, že by byla akce vyprovokována nějakým podezřelým chováním provokatéra. Akce se podle odhadů pamětníka účastnilo 100 až 150 osob. 

Zatčení a odsouzení za výtržnictví 

V polovině následujícího týdne byl Petr Fusek zatčen a předveden na služebnu v Gottwaldově. Zatčení proběhlo přímo ve vyučovaní. „Vytáhli mě z lavice, že jedeme do Brna. Tím mi naháněli hrůzu, že pojedeme do vazby,“ popisuje pamětník průběh zatčení. Vzpomněl si však, že by měl v jídelně uplatnit stravenku. Na toto mu bylo odpovězeno, že tato drobnost počká do zítřejšího dne. Z této informace usoudil, že převozem do Brna mu bylo jen vyhrožováno. Vzpomíná, že se vyšetřovatelé především ptali na hlavní organizátory akce. První z výslechů trval téměř polovinu pracovního dne. K výslechům docházel pamětník opakovaně. Na výslechy chodil sám, i když mu v době jejich konání stále bylo jen sedmnáct let. Celé řízení také nekonzultoval s nikým ze svého okolí. Úředně mu byl přidělen advokát. Vzpomíná, že mu na rovinu sdělil: „Chtějí soudit a budou soudit.“ Státní bezpečnost potřebovala nutně označit skupinu viníků, díky kterým mohla protestní pochod označit za pouhé výtržnictví. „Měl jsem pocit, že toto je bez šance, že si udělají, co budou chtít,“ shrnuje pamětník své tehdejší pocity.

Soud se konal 20. června 1977 a Petr Fusek od něj odcházel s podmínkou na tři měsíce s možným ročním odkladem. Jako trestný čin je uvedeno výtržnictví. Po konzultaci s advokátem usoudil, že se nebude odvolávat. Během výslechů ani soudu mu nebyl předložen žádný obrazový materiál. Celý proces utvrdil Petra Fuska ještě více v postoji proti komunistickému režimu. Počet odsouzených v souvislosti s protestním pochodem pamětník nezná. Vzpomíná, že podobné řízení bylo vedeno s jeho známým Liborem Vaněčkou. 

Vyhození z kurzu protivzdušné obrany 

Mezi důsledky odsouzení uvádí Petr Fusek odložení zkoušek automechanika, ke kterým přistoupil až na začátku následujícího roku. V rámci povinného vojenského cvičení v roce 1979 se dostal do výcvikového kurzu protivzdušné obrany v Žatci. Po pěti měsících však za ním přišli nadřízení, že musí kurz opustit, protože se dozvěděli o jeho podmínečném odsouzení za výtržnictví. Petr Fusek se pozastavoval nad tím, že tuto informaci na vojně získali s velkým zpožděním. Spolu s ním byl z výcviku přeložen ještě kolega, který měl podmínku za zničení obrazu prezidenta Husáka v jedné učebně před vojenskou službou.

Po návratu z vojny odešel Petr Fusek ze automobilových opraven ČSAO Gottwaldov. Práce však podle něj nebyla platově dobře ohodnocena. Přes krátkodobou zkušenost prodavače v zelenině se dostal k místu v teplárně v Otrokovicích. Začal se přitom aktivně zajímat o energetiku. 

Na podzim roku 1983 se oženil s Miroslavou Svrčkovou. „Brali jsme se v roce, kdy zemřel Brežněv. V tom období byly zakázané oslavy. V deset hodin večer jsme pak museli oslavu ukončit.“ Manželka vyučovala na základní škole. Vychovali dvě dcery, Veroniku a Petru. 

Zapojení do samizdatu a undergroundu v Gottwaldově 

Manželé Fuskovi se koncem roku 1986 zapojili do vydávání samizdatu. Jednalo se především o známá samizdatová periodika Infoch a SPUSA. Miroslava pořizovala kopie na psacím stroji. Na rozmnožení nosil manželům Fuskovým časopisy Bedřich Koutný, se kterým se Petr Fusek začal přátelit od začátku 80. let. Petr Fusek se více do šíření samizdatu nezapojoval. Vzpomíná ale, že byl jednou přítomný u tzv. snášení jednoho z periodik na statku u Halenkovic [3]. Kontakt manželů Fuskových s Bedřichem Koutným se povedlo utajit i přes to, že bydleli na adrese spolu s politrukem u Státní bezpečnosti. 

Koncem 80. let se Petr Fusek pohyboval v okruhu přátel kolem samizdatu. Účastnil se setkání s Václavem Havlem, Alexandrem Vondrou a Zdeňkem Urbánkem ve vinárně ve Vizovicích. Podílí se také na aktivitách, které pořádal spolek SPUSA. Mezi ně patřily například pietní akty u pomníků letců v Napajedlech a diskuzní večery v hospodě U Turečků. 

Zadržení na hranicích po koncertě Hutky v Budapešti 

Koncem roku 1988 se manželé Fuskovi spolu s kamarádem Miroslavem Prokešem účastnili koncertu Jaroslava Hutky v Budapešti. Po návratu s koncertu podrobili jejich vozidlo na hranicích důkladné celní kontrole. Podle pamětníka celníci věděli o materiálech od Pavla Tigrida, které převzal od kontaktní osoby na koncertě právě Miroslav Prokeš. „Sebrali nám naše pasy, které nám potom v devadesátém došly poštou bez jakéhokoliv vysvětlení.“ 

Manželé Fuskovi měli o aktivitách Charty 77 a krajanů v zahraničním exilu přehled díky vysílání Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy. „Snažili jsme se poslouchat, kdykoliv byl nějaký přijatelný signál,“ uvádí Petr Fusek: „Hlas Ameriky bylo potom trochu jednodušší naladit i přes rušení signálu.“ Zmíněná rádia poslouchali na tranzistorovém rádiu VEF sovětské výroby. 

Pamětník dále uvádí nabídky vstupu do komunistické strany. Vždy je však rezolutně odmítl. Podporoval petice spojené se jménem Ivana Martina Jirouse. Chartu 77 však manželé Fuskovi nepodepsali. Jako důvod uvádí Petr Fusek prostý fakt, že je s tímto záměrem nikdo nekontaktoval. Uvádí však také, že měl obavu ohledně možného zneužití jeho podpisu proti Chartě v souvislosti s výše popsaným odsouzením za výtržnictví.

Listopad 1989 a pracovní zkušenosti v zahraničí 

Listopad 1989 zažil Petr Fusek ve Zlíně. „Byli jsme na Družbě, když se nám doneslo, že v Praze něco proběhlo a že je to vážné, to bylo v pátek. V sobotu se nám něco doneslo a potom v pondělí to už běželo.“ V pracovním kolektivu byl Petr Fusek v menšině, protože většina jeho kolegů byla v komunistické straně. „Oni s tím v podstatě se vším souhlasili, když to zůstalo uvnitř v kanceláři,“ popisuje Petr Fusek atmosféru na pracovišti v době sametové revoluce. 

Po otevření pracovních možností v zahraničí v 90. letech se mu naskytla možnost spolupracovat na projektu v Indii, kde v rámci týmu kolegů ze Škoda Export dozoroval strategickou stavbu pro Indii na dopravení plynu nebo i jiných surovin z Arabského poloostrova. Využil znalosti angličtiny z jazykového kurzů, na které koncem normalizace docházel. Od roku 1994 pak na tuto zahraniční zkušenost navázal v práci pro mezinárodní firmu Solar Turbines. Pro tuto společnost pracoval až do odchodu do důchodu v roce 2024. 

Petr Fusek se musel vypořádat s překážkami, který mu kladl komunistický režim. O to více je třeba vyzvednou využití pracovních možností, které mu poskytla společenská změna po roku 1989. 

 

[1] bývalé Baťovy závody

[2] dnešní Masarykova třída

[3] Více o tomto tématu https://scriptum.cz/cs/periodika/magazin-spusa