Rostislav Glajch

„(Jak jste vnímal komunistický režim, který nastoupil v Čechách po válce?) Jaký byl? Já jsem mu nerozuměl. Protože jsem vyrostl jinde, za jiných poměrů, měl jsem jiné návyky, a tady se to bralo trošku jinak, no měl jsem s tím někdy i problémy… (Zažil jste někdy i perzekuci komunisty?) Ne. ( A nějaké problémy jste s ním měl?) To se dá těžko popsat, to byli dílčí problémy, v celku bezpředmětný, to se nedá nijak říct, že by mi něco hrozilo – to ne. (Takže vy jste nikdy nevstoupil do komunistické strany?) Ale jo, od začátku. Co jsem tady, tak jsem.“

„(Jaká byla nepřátelská síla, byli v převaze?) Byli, když se oni dostali až do Stalingradu, my jsme byli dole, tam byl vysoký břeh, a oni byli nahoře, takže oni měli ohromnou převahu. (A jak to probíhalo, když postupně ztráceli převahu?) No, to bylo střídavé, jednou jsme postoupili, potom jsme… To se nedá popsat, dneska říkám, to byl zmatek, na nějaké přemýšlení, to nebyl ani čas. (Můžete mi říct něco o zásobách, které tam byly? Jak to probíhalo, když jste potom byli odříznutí?) Tak nás zásobovali ze střední Asie. Všelijak. Jednou jsme to dostali, dvakrát ne. Já bych řekl, na ty poměry, co byly, ještě v celku dost slušný, na tu situaci.“

„Tak já jsem se demobilizoval, poslal jsem přihlášku, byl jsem přijat na vysokou školu zpátky, do čtvrtého ročníku (na Ukrajině). A protože brácha sloužil v české armádě a napsal jasně, že se (z ČSR) nevrátí, tak jsme tu situaci řešili tak, že jsme jeli sem. Protože jsme nechtěli rozdělit rodinu. On sloužil v české armádě a já v sovětské…“

„(Měl jste nějaké přátele v jednotce?) Měl, dost… ale Rusáci a Ukrajinci, tam Češi nebyli… já jsem tam byl jediný Čech… (Jaké byly vztahy v jednotce, jaká byla ta přátelství?) Měli jsme bezvadného velitele, jmenoval se Michail Prodovko (?)(nesrozumitelné), ale to už je nebožtík. Dost přísný, strohý, ale spravedlivý, jestli mi rozumíte. Já jsem si ho strašně vážil. Taky když jsme byli na návštěvě, já už nepamatuji kdy, to bylo v roce… on už taky nežije… tak jsme byli u něj a to byl banket celou dobu. On mě měl rád. A já jeho taky. Byl přísný, ale věděl, co chce.“