Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Yusmagli González Luque (* 1978)

• narodila se 4. srpna 1978 v Guantánamu v Kubánské republice

• celý svůj život žije v jedné z nejnásilnějších čtvrtí na Kubě, ve čtvrti „Jih“ města Guantánama

• když v roce 1994 otěhotněla, musela předčasně ukončila svá studia, ke kterým už se nikdy nevrátila

• i přes to, že byla svobodnou nezletilou matkou, ocitla se bez finanční podpory státu, a tak se rozhodla zažádat o ni v hlavním městě Havaně, kde ji ale místo toho Státní bezpečnost uvěznila

• byla členkou protivládního hnutí „Dámy v bílém“ [Las Damas de Blanco]

• vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemůže vykonávat zaměstnání a jakkoliv se namáhat, nicméně nepobírá žádný státní příspěvek

• žije se svou dcerou Natalii, její zeť a bratranec jsou politickými vězni komunistického režimu na Kubě

Nepříznivé životní podmínky, neexistence příležitostí a nezájem kubánské Vlády o své obyvatele přivedl Yusmagli González Luque k hlubokému zklamání komunistickým režimem, které komentuje naprosto bez emocí: „Jediné, co musím, je zemřít tady na Kubě, protože tady se nic nezmění. Kdybych odsud mohla odejít, hned bych šla!“

Nezletilá matka nikoho nezajímá

Yusmagli González Luque se narodila 4. srpna 1978 ve městě Guantánamo v Kubánské republice. Celý svůj život strávila v jedné z nejnebezpečnějších čtvrtí země nazývané „Jih“ v Guantánamu. Během studia střední školy, v roce 1994 když bylo Yusmagli 16 let, otěhotněla a ke studiím se z ekonomických důvodů už nikdy nevrátila. Stát Yusmagli neposkytl žádnou finanční ani hmotnou podporu, ačkoliv se jednalo o nezletilou a nezaopatřenou matku: „Nikdo se o mladou matku nezajímal, nikdy mi nic nedali, protože jsem byla nezletilá, neměla jsem na žádnou pomoc nárok, jediný, kdo mě podpořil byl můj otec,“ zmiňuje. Její otec se živil hlavně vypalováním cihel: „Můj táta měl několik prací, vychoval své děti úplně sám, rodiče totiž žili odděleně,“ vzpomíná. Aby Yusmagli zajistila potřeby své dcery, začala pracovat jako uklízečka, kde nosila těžké belíky s vodou, až ji jednoho dne zasáhla bodavá bolest na hrudi. Dostavila se k lékaři, který ji diagnostikoval nemoc zvanou osteochondritida,[1] kvůli které dodnes nemůže nosit těžké předměty a namáhat se. Yusmagli zůstala v invalidním důchodu, s malou dcerou a bez jakékoliv státní podpory.

Nevěděla jsem, že Havana se nenachází na Kubě

Yusmagli si pro svou dceru přála jiný život než jen v chudobě, ale i přes opakované žádosti o finanční příspěvek na úřadech jí nebylo vyhověno: „Zaměstnanci Úřadu sociálního zabezpečení si přišli vyfotit náš domek, i novináři se zajímali o náš případ, ale nikdo nikdy nic nevyřešil, nemělo to žádné pokračování. Radní opakují pořád dokola ty stejné lži, ale občanům nepomáhají“ popisuje tehdejší situaci. Z tohoto důvodu se vydala s žádostí o vládní finanční pomoc do hlavního města Havany, která se nachází přes 900 kilometrů od Guantánama: „Rozhodla jsem se bojovat za lepší život pro mou dceru, a jak se vždycky říká: ‚Všichni Kubánci jsou v Havaně vítáni‘, tak jsem vyrazila do hlavního města. To jsem ale netušila, že Havana není součást Kuby, protože tam mě zadrželi a zavřeli do podzemní kobky, že tam prý nemám co dělat,“ popisuje událost, kdy byla uvězněna po dobu jednoho měsíce a poté pokutována a deportována zpět do Guantánama.[2] Propustili ji jen díky vyhlášení hladovky a trvání na své nevinně. Po návratu do Guantánama hledala Yusmagli další možnosti, jak zajistit stravu a základní potřeby své dcery, což bylo ale během tzv. „speciálního období“ [periodo especial][3] během 90. let obtížné: „V té době mi ještě navíc Vláda odebrala potravinové lístky, které dodnes nemám,“ popisuje příděly potravin a surovin,[4] podle Vlády dostupné pro všechny obyvatele Kuby.

Úplatky pro advokáty

Yusmagli není lhostejná k situaci ve své čtvrti a vždy se snažila o její zlepšení, například podáváním žádostí, podnětů a stížnostní na místní úřady souvisejícími s hygienickými podmínkami, ke kterým dodává: „Hygiena je naprosto otřesná, už přes pět let tady leží kanalizační potrubí, ze kterého se valí výkaly.“ Mimo to se Yusmagli snaží podporovat svého bratrance Agustína Palma Masu,[5] oponenta komunistického režimu: „Agustín žije na ulici, má problémy se správním řízením o vlastnictví svého obydlí, navíc je politickým vězněm, všichni ho ignorují“ zmiňuje situaci svého příbuzného, kterému je odpírán vstup do vlastního domu a dodává: „Žádný advokát se nechce jeho případem zabývat, tak by to nemělo být, advokáti by měli dát jeho problému přednost, už přes čtyři roky žije na ulici.“ Yusmagli uvádí, že obhájce pravidelně Agustína Palmu navštěvuje, s cílem vzít si od něho olej nebo chléb jako úplatek, i když Agustín pravidelně hradí jeho právní a poradenské služby. Yusmagli se během návštěv kostela seznámila s opozičním hnutí „Dámy v bílém“ [Las Damas de Blanco][6] a stala se jeho členkou. „Dámy v bílém se pravidelně scházely v kostele, tak jsem se k nim přidala, doufala jsem, že mi pomůžou s mou těžkou životní situací, že mi poradí, co mám dělat“ vzpomíná. Yusmagli se aktivně účastnila jejich schůzek, demonstrací i dalších aktivit. „Byla jsem ochotna podstoupit riziko následného pronásledování Státní bezpečností, i když koho nakonec sledovala státní policie, byla má dcera Natalia,“ dodává. Kvůli těžké nemoci svého otce, o kterého nepřetržitě pečovala až do jeho smrti v roce 2019, musela spolek opustit.

Kubánská mládež se uchyluje k násilí

Yusmagli, podobně jako její bratranec Agustín, nemá dořešenou situaci bydlení kvůli složitým administrativním řízením kubánských úřadů – její příjmení je chybně zapsané v některých dokumentech a nemůže tak registrovat své obydlí do katastru nemovitostí na své jméno: „Ti, co mají peníze, jdou jednoduše na úřad a mají vyřízeno. Kdybych měla dolary nebo jiné prostředky, můj případ už by byl dávno vyřešen,“ vysvětluje osvědčené způsoby jednání s kubánskými úřady. Yusmagli uvádí, že její životní podmínky jsou „mizerné“, ale není jediná: „Hodně Kubánců tady nemá vzdělání, nemají co jíst, nemají kde bydlet. Je tu pořád dost lidí, co žijí hůř než já.“ Odhaduje, že více než polovina obyvatel města Guantánama žije v chudobě bez pravidelné stravy nebo v nevhodných hygienických podmínkách. Nepříznivá je také situace starších obyvatel z důvodu neexistence domovů důchodců, kde by jim byla poskytnuta řádná péče, a tak prakticky žijí na ulici z podpory kolemjdoucích, kteří jim občas přinesou něco k jídlu. „Dalším problémem kubánské společnosti je vysoká míra kriminality mezi dospívajícími. Přepadávají a kradou, protože nemohou jinak získat to, co mladí běžně potřebují – oblečení, boty, bavit se. V rodinách, které si něco takového mohou dovolit je to jen díky nelegálnímu obchodu, jedině tak mohou uživit své rodiny,“ popisuje Yusmagli.

Díky pouličním prodavačům kubánský lid přežívá

V současné době je život Kubánců silně ovlivněn probíhající světovou pandemií koronaviru,[7] během které je ještě více viditelný nedostatek potravin a zboží základní potřeby na Kubě. Lidé musejí stát několikakilometrové fronty před obchody nebo na benzin. „Nic tady není, není kde koupit něco k jídlu. Zodpovědným za tuto situaci je prezident Miguel Díaz Canel,[8] ne my obyvatelé. Pokud on neschválí a nesežene více jídla, jsme úplně ztraceni,“ vypráví a dodává: „Jen díky pouličním prodavačům kubánský lid přežívá. Kdyby nebylo jich, už bychom bývali umřeli hlady, státní sklad potravin je prázdný.“ Jelikož Yusmagli nepobírá žádnou finanční podporu státu, nemá dostatek prostředků na nákup potravin a základních hygienických prostředků, natož pak na pořízení obuvi, oblečení nebo elektroniky. „Když jsem byla malá, chtěla jsem být doktorkou, mít hezký dům s televizí a lednicí, mít svoje věci, ne žít, jako žiji dnes. Sotva mám židli, na které můžu sedět, jsem chudá jak kostelní myš,“ popisuje a uzavírá svůj příběh bez jakéhokoliv očekávání ve zlepšení: „Na Kubě se nic nezmění, bude to tady stejné, budeme pořád stejně chudí.“

 

[1] Osteochondritida je způsobena degenerativním procesem meziobratlové ploténky. Při nedostatku pohybu nebo při jednostranném zatížení, například u dlouhodobého sezení u počítače, se jí nedostává dostatečné výživy. Čím méně výživy, tím více se snižuje pružnost a chrupavka později tuhne a kostnatí. Více informací zde: https://www.rehabilitace.info/zdravotni/osteochondroza-patere-a-kloubu-priznaky-priciny-a-lecba-lecba-prirodnimi-prostredky-a-babskymi-radami/

[2] Na Kubě není možné na základě vlastní vůle změnit svůj trvalý pobyt. Výslovně do Havany není možné přicestovat, pokud tam nevlastníte nějakou nemovitost, nebo pokud dopředu neprokážete nutnost a neodkladnost takového pobytu. Délka pobytu mimo místo trvalého bydliště je časově omezena a vyžaduje povolení Vlády. Z tohoto důvodu byla Yusmagli deportována zpět do Guantánama, protože v Havaně přebývala nelegálně (rozumějte bet příslušného povolení kubánské Vlády).

[3] Období počátku 90. let na Kubě je také nazýváno „speciálním obdobím“ [periodo especial], jedná se o ekonomickou a potravinovou krizi, vzniklou v důsledku pádu Sovětského svazu v roce 1990 a ukončení hospodářské pomoci Kubě. Více informací ve španělském jazyce zde: https://www.politicaexterior.com/articulos/politica-exterior/cuba-la-peor-crisis-desde-los-anos-noventa/

[4] Na Kubě se vyplácí státní podpora také prostřednictvím tzv. potravinových lístků [chequera]. Přes 80 % z milionu šest set tisíc příjemců sociální podpory pobírá pomoc právě ve formě potravinových lístků. Více informací o systému podpory sociálně slabších na Kubě a o jeho změně od srpna 2020 ve španělském jazyce zde: https://www.directoriocubano.info/panorama/mas-de-900-mil-cubanos-diran-adios-a-la-chequera-de-papel/

[5] V archivu Paměti národa můžete nalézt rozhovor s Agustínem Palmou Masa. Archiv zde: https://www.pametnaroda.cz/cs

[6] „Dámy v bílém“ [Las Damas de Blanco] je občanské hnutí s cílem podporovat rodiny s politickými vězni na Kubě. Více informací ve španělském jazyce: https://web.archive.org/web/20070311054221/http://canf.org/2005/1es/noticias-de-Cuba/2005-may-05-otorgan-premio.htm

[7] V březnu roku 2020 Světová zdravotnická organizace vyhlásila světovou pandemii v souvislosti s koronavirem COVID‑19. Více informací zde: https://www.who.int/es/emergencies/diseases/novel-coronavirus-2019?gclid=EAIaIQobChMIt4Obzszf6QIVTtbACh2RrAPCEAAYASAAEgLsd_D_BwE

[8] Miguel Díaz Canel se narodil 20. dubna 1960 ve městě Santa Clara. Od dubna 2018 vykonává funkci prezidenta Kubánské republiky. Více informací zde: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/kuba-raul-castro-manuel-diaz-canel.A180419_131901_zahranicni_aha