Kristýna Gorolová

„Tak jsem šla a najednou takhle na rohu, tam byl takový agiťák, a tam hráli. Slyším romskou hudbu. Říkám si: ‚Co to je? Kdo tam hraje?‘ Tak jsem se zastavila a poslouchala. Říkám si, hmm, dobrý. No ale šla jsem domů. A druhý den přišla sestra Agnesa, že zakládají soubor a jestli bych tam nechtěla jít tancovat. ‚Ale já sem něco slyšela,‘ říkám, ‚vy jste tam byli?‘ – ‚No, my jsme tam byli. Proč si nepřišla?‘ – ‚Nevěděla jsem, že...‘ No tak vlastně to vzniklo. Tak jsem tam začala chodit a chodily tam i děti. – ‚A pamatujete si, ve kterém roce to bylo?‘ – ‚Vojto, ve kterým roce to bylo? V osmdesátém?‘ – ‚Šest.‘ – ‚Osmdesát šest, v osmdesátém šestém.‘“