"18. prosince 1969 jsem byl předvolán k řešení na Ústřední výbor KSČ. Tenkrát tomu předsedal inženýr Jung, který se později stal československým ministrem vnitra. Tam došlo mezi námi k silné slovní přestřelce, která skončila tím, že jsme se drželi za klopy. Tím pádem můj konec byl zpečetěn. Takže jsem byl k 31. prosinci 1969 zbaven funkce, byla mi dána výpověď z Desty. Tragikomickou věcí je, že člověk, který mi dělal výrobního náměstka a zástupce ředitele, kterého jsem vytáhl ze subalternativního postavení jako mladého schopného technika, tak byl pověřen prozatímním řízením Desty. Šel potom na okresní výbor a říkal: 'Soudruzi, když mě doporučíte na místo ředitele, tak udělám, co mi řeknete.' Jaksi dokázal, jak je loajální. Na vrátnici nechal vystavit nápis: 'Grégr má vstup do Desty zakázán.'"
"Potom, už když tátu zavřeli a máma se k němu proboxovala, tak byl [Zápotocký] ve funkci předsedy vlády. A máma se nějakým způsobem proboxovala až k němu. Já si pamatuji, že mi říkala, že jí nějaký tajemník říkal: 'Paní Grégrová, musíte si dávat pozor na pusu, taky by vás mohli zavřít.' Taky říkala, že tam Zápotockému doslova nějak vynadala, že tátu velebil, a jaký je a teď že ho zavřeli. Vůbec byl zázrak, že se k němu dostala. Opravdu byla i za okupace taková obrovská bojovnice. Malá postavou, ale odvahou obrovská ženská. [Zápotocký] jí nic neslíbil, vyslechl ji. Ten jeho tajemník nebo pobočník ještě říkal: 'Paní Grégrová, musíte si dávat pozor na pusu, taky by vás mohli zavřít.' Tátovi skončil poměrně kratší trest. Pouštěli je z věznice v Kapucínské a tam už stálo policejní auto, naložilo je rovnou a transportovali je na Mírov na převychování. Tak skončil taky generál Klapálek. Takže máma tenkrát, já už byl v té době zaměstnán v Českých loděnicích, to jsem byl vyloučen ze školy. Máma šla do Kapucínské ulice čekat před vrata, co se tam bude dít. Říkala: 'Já jsem byla překvapená, kdy přijede auto.' Protože oni v tom Antonu je převáželi na Mírov. Táta se loučil s těmi, co byli ve vězení. Vyšel ven a nikdo tam nebyl. Táta vešel do normálního života. My to nevíme, ale myslíme si, že to bylo jedině na ten zásah Zápotockého. Nevíme, jestli za to máme být vděční, nebo ne, ale táta na ten Mírov nešel."
"Po čtrnácti dnech najednou někdo zvonil u dveří, byla to neděle. Šel jsem otevřít a přede mnou stál důstojník v hodnosti tehdy štábního kapitána s nápisem na rameni 'Czechoslovakia'. Byl to můj táta, okamžitě jsem ho poznal, vrhnul jsem se mu kolem krku s výkřikem: 'Táto můj!' Táta byl z toho setkání taky velice dojat, protože nevěděl, jak ho přijmu po těch letech."
"Tak my jsme se s nimi [prarodiči] přišli ještě loučit. Dodneška mám na to vzpomínku a trochu se za to i stydím. Můj dědeček, který mě strašně miloval, tak mě tak tisknul k sobě a říkal: 'Že já už tě nikdy neuvidím!' Já se začal dusit, takže jsem ho odstrkoval. Dnes mi to pomalu žene slzy do očí, protože... Říkám, já jsem se dusil a jestli to nepociťoval nějak špatně, že ho odstrkuji."
Miroslav Grégr (Grünhut) se narodil 13. prosince 1929 v Praze. Vyrůstal v Kostelci nad Labem, kde jeho otec Emil Grünhut pracoval jako technický náměstek ředitele cukrovaru. Emil Grünhut byl důstojník československé armády, původem Žid, který během německé okupace prchl ilegálním židovským transportem. Na území Palestiny vstoupil do československé zahraniční armády. Aktivně se účastnil bojů u Tobruku a poté byl převelen na východní frontu. Kvůli svému židovskému původu musel pamětník přerušit gymnaziální studia a byl nuceně nasazen do německé strojírenské továrny. Pamětníkovi prarodiče z otcovy strany byli v roce 1940 deportováni do Terezína a v roce 1942 zahynuli v Osvětimi. Po druhé světové válce se rodina přejmenovala na Grégrovy. Emil Grégr byl roku 1950 na přímý příkaz Bedřicha Reicina zatčen, následně vyšetřován a po vykonstruovaném procesu vězněn. Pamětník byl vyloučen z Fakulty strojní ČVUT, kam se vrátil po dvou letech, aby v roce 1954 fakultu dokončil. Roku 1962 byl jmenován ředitelem Děčínských strojíren (později Desty). Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa ho Ústřední výbor Komunistické strany Československa zařadil na seznam „představitelů a exponentů pravice“. V prosinci 1969 byl vyloučen z KSČ, odvolán z postu ředitele Desty a z podniku propuštěn. Po nástupu normalizace byl od srpna do prosince 1970 vazebně vězněn. Po zbytek normalizace byl zaměstnán v národním podniku Staveb silnic a železnic. V květnu 1990 spoluzakládal Svaz průmyslu a následně v červnu byl jmenován ministrem strojírenství a elektrotechniky, zpočátku ještě jako nestraník a od ledna 1991 se stal členem České strany sociálně demokratické (ČSSD). 21. prosince 1990 podepisoval smlouvu s Volkswagenem o privatizaci Škodovky a následně byl 31. prosince 1990 odvolán z funkce. Po odvolání z ministerského postu se vrátil na sever Čech do funkce generálního ředitele děčínské Desty, kterou vedl do 30. září 1996. Ve volbách 1996 byl za Severočeský kraj zvolen do poslanecké sněmovny za ČSSD a po vítězství sociální demokracie ve volbách roku 1998 byl jmenován Milošem Zemanem ministrem průmyslu a obchodu. Pod jeho vedením byly dostavěny a do provozu spuštěny dva bloky jaderné elektrárny Temelín. Je také držitelem nechvalné ekologické anticeny Ropák roku, kterou mu v roce 1998 udělilo sdružení Děti Země. V roce 2010 byl jako bývalý ministr průmyslu a obchodu pozván k vyšetřování kontroverzní kauzy o privatizaci Mostecké uhelné společnosti. V roce 2013 ho prezident Miloš Zeman ocenil medailí Za zásluhy. V prosinci 2019 oslavil 90. narozeniny a v době natáčení (2021) žil v Klecanech.
