Jaroslav Grof

„Táta byl znám jako komunista, přívrženec Ruska. Ti, co seskočili, byli Ukrajinci, Rusové. Když přišli, tak se sklízela řepka. Mezi lidma se objevil Rus ve vojenském, tak říkali: ,Grof, ten umí rusky.‘ Byl jsem předtím na lupu na stromky v lese. Spal jsem ve světnici a táta mě vzbudil. Vyšel jsem, proti mně chlap jako hora v ruské uniformě: ,Zdravstvuj!‘ Takové neformální setkání to bylo.“

„Ta naše děvčata dělala víc zmetků, tak prosily kluky, aby na nich udělali značku. Byla noční směna, stroje k dispozici, dílna prázdná, ta jela na jednu směnu, tak Jarda ty zmetky, které měly jít do šrotu, ne na frontu, oštemploval, že jsou dobré. Jenže to někdy přehnal a došlo k tomu, že to na frontě smontovali a ono jim to střílelo ve vzduchu. Správce zbrojovky Linke pak vyhrožoval, že nás dá pověsit.“

„My jsme hlídali zkraje po válce Němce, a když se to porovnalo a přišli Rusové, nebylo české policajty třeba. Pak jsme v Jáchymově hlídali kolaboranty. Když to ministra omrzelo, prodal nám z útvaru levně stopětadvacítku motorku.“