Tlak ze strany komunistů byl pro nás horší než za války od Němců
Otto Habermann se narodil 6. ledna 1928 v Bukovicích u Písařova poblíž městečka Štíty, nedaleko česko-moravského pomezí, rodičům české národnosti. Bukovice byly tehdy z větší části osídleny německy hovořícími obyvateli. Území se stalo po Mnichovu součástí německého záboru, českou školy zavřeli a výuka probíhala pouze v němčině. Pro pamětníka a další české děti to bylo velmi náročné, protože nikdo z nich neuměl dobře německy. Když válka skončila, zažil zde Otto odsun sudetských Němců. Ve stodole v Bukovicích tehdy došlo k brutální vraždě tříčlenné německé rodiny. Po nástupu komunistického režimu v roce 1948 byli Habermannovi tlačeni ke vstupu do jednotného zemědělského družstva (JZD). Hospodářství které měli, čítalo třináct hektarů půdy a hospodářská zvířata. Kvůli tomu měl Otto nevyhovující kádrový profil a ihned poté, co v roce 1950 nastoupil na vojnu, byl po politické prověrce zařazen k Pomocným technickým praporům. Díky prozíravosti svého otce Františka, jenž na něho nechal přepsat vysídlený německý dům, který v obci nikdo nechtěl, a vyvázal ho tak ze spoluvlastnictví velkostatku, nakonec pamětníka přeřadili k normální vojenské jednotce do Milovic. Habermannovi dokázali udržet svůj statek až do roku 1958. Otto pak pracoval v jednotném zemědělském družstvu (JZD) jako agronom. Po dvou letech JZD převzal státní statek, kde Otto pracoval až do odchodu do důchodu v roce 1988. S manželkou Hanou vychovali tři děti, Libuši, Hanu a Otta.
