Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Marie Haisová (* 1951)

• narozena 12. dubna 1951 v Klatovech

• od roku 1957 s matkou a otčímem v Heřmanově Huti

• v roce 1965 začala studovat gymnázium ve Stříbře

• z důvodu tragické smrti otčíma musela gymnázium opustit a přestěhovali se do Klatov

• v roce 1969 byla vyslýchána StB kvůli tomu, že kopírovala a šířila protiokupační letáky

• pracovala u pozemních staveb v Praze jako sekretářka a poté referentka

• v osmdesátých letech spolupracovala s chartisty, přepisovala texty a knihy

• v listopadu 1989 byla v Občanském fóru v Praze na Zahradním Městě

• dva roky sekretářkou na osobním sekretariátu Václava Havla

• v letech 1993–1996 ředitelkou asociace ekologických organizací Zelený kruh

• v roce 1997 založila občanské sdružení Agentura GAIA

• vdala se v roce 1974 za Jana Haise a vychovala dva syny

Marie Haisová, rozená Voráčková, se narodila 12. dubna 1951 v Klatovech. Ještě v porodnici byla pokřtěna katolickým farářem, který automaticky křtil všechna novorozeňata bez ohledu na to, zda budou později ve víře vychovávána či nikoliv. Bylo tři roky po komunistickém převratu, kdy se moci ujímal materialismus a ateismus. Mariina maminka žila ve Vacovech, v jejích čtyřech letech se rozvedla a odstěhovaly se spolu k maminky sestře do Plzně.

Do první třídy šla Marie společně se svojí sestřenkou Evou, kterou jí dávali za vzor, neboť byla vždy upravená a pečlivá. Maminka se v Plzni seznámila s mužem, se kterým se vzápětí odstěhovali do Heřmanovy Hutě, kde Marie navštěvovala základní školu, kterou úspěšně zakončila devátou třídou. Heřmanova Huť je v bývalých Sudetech, kde se Marie učila i hrát na housle a má na toto období úžasné vzpomínky díky učiteli hudby a tamnímu multikulturnímu prostředí, kde žili pohromadě němečtí starousedlíci, noví osídlenci, pracovníci ve sklárně i zemědělští rolníci.

Rodinná tragédie

V Mariiných čtrnácti letech se mamince narodila druhá dcera, Jiřinka. Po ukončení základní školy nastoupila Marie na Střední všeobecně vzdělávací školu, dnešní gymnázium, ve Stříbře. Po měsíci však tragicky při autonehodě zahynul maminčin partner Jiří, takže se maminka s dcerami přestěhovala do Klatov k příbuzenstvu, kde Marie přešla na dvouletou ekonomickou školu a maminka začala pracovat v prádelně na tři směny. U příbuzných bydlely tři v jedné místnosti, Marie se učila psát na psacím stroji, který měla na klíně, protože neměli stůl, který se do malinkého prostoru nevešel. Maminka se pokoušela sehnat byt, ale marně. Její bratr se nakonec nad nimi slitoval a prodal jim svůj dům.

Marie musela ve škole dohánět spolužačky, které měly více než měsíční předstih, nicméně později i reprezentovala školu na soutěžích v psaní na stroji, těsnopise a stenotypii. V sedmnácti letech ukončila dvouletku a udělala si státnice z administrativních dovedností. Poté šla na pracovní úřad, kde dostala nabídku pracovat u ČSAD a hned za pár dní nastoupila do práce. Po čtyřech měsících dostala nabídku na konkurz do klatovského Kozaku pracovat jako sekretářka obchodního náměstka. Tak se dostala do podniku, kde se jí velmi líbilo, protože tam přicházelo hodně cizinců a jezdilo se na veletrhy.

Srpen

V roce 1968 přišla okupace, která ji zastihla ještě v ČSAD, nicméně měla dohru o rok později, kdy jako sekretářka měla přístup ke xeroxu, na kterém nakopírovala protestní letáky, kterými vyzývali lidi k protestům. Státní bezpečnost všechny pochytala a skončili u výslechu. Tetu vykoupil ředitel Kozaku pan Jůva, který obdaroval klatovské estébáky taškami. Nicméně ji sesadili z místa sekretářky a poslali balit do vzorkovny balíky tašek pro SSSR. Přitom jí neopomněli vyčíst, že jí dovolili studovat, dodělávat si maturitu na SEŠ, a podobně.

Rozhodla se tedy odejít do Prahy, kde byla možnost práce a ubytování u stavebního podniku, a kde také později získala stabilizační garsonku na Proseku, což znamenalo úvazek dvanáct let u firmy a podmínku být vdaná. Takže se ve svých 23 letech vdala za Jana Haise. V práci přestala pracovat jako sekretářka a stala se referentkou zakázky, která sháněla v zimě lidem práci a v létě zase naopak výpomoce. Pracovní doba probíhala tak, že se ráno přišla v sedm hodin zapsat a udělat vše potřebné, poté se vydala do knihoven a jelikož začala studovat zpěv na lidové konzervatoři, kde byla podmínka hrát na piano, tak si domluvila půjčení klíčů od katolického sv. Havla a evangelického Salvátora, kam chodívala v pracovní době cvičit. V 16.00 hodin se musela přijít do práce odepsat v knize docházky.

V roce 1979 se jí narodil syn Jan, a protože stále bydleli v garsonce, tak její muž požádal o větší byt. Dostal od družstva stavebních firem jen o pár metrů větší dvougarsonku, takže stěhování nemělo valný smysl. Marie se dozvěděla, že její garsonku chtějí někde zašmelit, došla na družstvo a podařilo se jí vyjednat, že jim zůstaly oba dva malé byty, které vzápětí vyměnila za jeden v Zahradním Městě, kde žije dodnes. V roce 1983 se Marii narodil druhý syn Petr.

Charta 77 a revoluce

Marie se přátelila s Jiřím Fuchsem, který chodil se Sabinou Krausovou, jejíž tatínek byl v kontaktu se signatáři a který hledal někoho, kdo by jim pomohl s přepisem dokumentů. Tím, že dva roky po vzniku Charty 77 šla Marie na mateřskou, mohla po večerech na psacím stroji přepisovat dokumenty a po přepsání je vracet v několika kopiích zpět ke kolování. Při přepisu si vše četla, takže když nastala Sametová revoluce, tak byla v obraze. Spousta lidí prý nevěděla, co se děje. 

Také přepsala pár knih, jako třeba Mít či Být od Ericha Fromma či Fieldovo básně Kosočtverce na ohradách. Těsně před revolucí dělala uklízečku v mateřské škole v Mládežnické ulici v Praze 10, kam chodil mladší syn do školky. V práci skončila v listopadu a vrhla se do víru revoluce. Byla aktivní v Občanském fóru na Zahradním Městě. Když se chystaly komunální volby a Marii oslovili, jestli by nechtěla kandidovat, tak odmítla, neboť ji zároveň kontaktovali z osobního sekretariátu prezidenta Václava Havla, jestli by jim nechtěla přijít na výpomoc. Marie nakonec šla dělat sekretářku do sekretariátu prezidenta. Potkávala se i s paní Olgou Havlovou. Ha hradě byla dva roky.

Ekoložka

Marie se poté stala ředitelkou ekologické organizace Zelený kruh, a když se měla jednou někde postavit lanovka, tak jí paní Havlová volala s tím, že by byla ráda, kdyby se angažovala, že ji podpoří. Marie též organizovala výsadbu „vrby paní Havlové“ u Hamerského rybníka, kterou však poničili vandalové.