Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Roman Havránek (* 1934)

• narozen 19. září 1934 v Jáchymově v Karlovarském kraji

• v roce 1938 byla jeho rodina vysídlena k Příbrami

• po druhé světové válce se mezi prvními přihlásil do Junáku

• v roce 1971 se účastnil skautského jamboree v Japonsku

• o čtyři roky později se zúčastnil jamboree v Norsku

• vystudoval Fakultu stavební na ČVUT

• pracoval pro Podzemní inženýrské stavby na přivaděči pitné vody z Želivky, podílel se také na přečerpávací vodní elektrárně Dlouhé stráně

• vydal beletrizovaný životopis zakladatele skautského hnutí „Vlk, jenž nikdy nespí“

• člen Svojsíkova skautského oddílu a oddílu Velena Fanderlika

• byl třikrát ženatý, měl tři děti

• v roce 2023 žil na pražské Zbraslavi

„Můj skautský příběh začíná po protektorátu,“ říká v úvodu svého vyprávění Roman Havránek, který se narodil 19. září roku 1934 v Jáchymově v Karlovarském kraji. Jeho otec tam byl zaměstnán jako vedoucí dolu, kde se tehdy ještě netěžil uran, ale těžké kovy. Má dva sourozence, jednu starší a jednu mladší sestru.

Čtyři roky po jeho narození, tedy v roce 1938, byla pamětníkova rodina v důsledku mnichovské dohody vysídlena k Příbrami, tatínek byl přeřazen do dolů na Březových Horách, později však podlehl rakovině plic. Rodina dostala od firmy odškodné, díky kterému si koupila byt a všichni se tak stali příbramskými občany.

Po osvobození se mezi prvními přihlásil do skautu

Za Protektorátu Čechy a Morava, kdy Roman Havránek prožil své dětství, glosoval jako malý kluk projevy Adolfa Hitlera. „Měl jsem k tomu vždy takové glosy, které se otci líbily. Když šel do kanceláře, bral mě s sebou, abych spoluzaměstnancům vyprávěl, jak jsem glosoval projevy Hitlera, jak při těch svých projevech gestikuloval,“ vypráví Roman Havránek s tím, že tehdy tyto proslovy poslouchal v rádiu, které otec rodině pořídil. V Příbrami začal chodit do první třídy. Po osvobození na konci druhé světové války vyhlásili v rozhlase nábor do Junáku, kam se ihned přihlásil.

„Hned po osvobození v rozhlase vyhlásili, kdo se chce přihlásit do skautského oddílu, shromáždění bude tam a tam,“ vzpomíná Roman Havránek, který se tehdy na kontaktní místo dostavil mezi prvními. „Chlapci, kteří o to měli zájem, tam přišli, a tehdy se pracovalo ne oddílově, ale střediskově. Ten střediskový velitel, který byl skautem už za první republiky, potom organizoval skauty. A chodili jsme jako středisko na výlety a já jako nejmladší jsem byl potom zařazen mezi vlčata,“ popisuje. Jeho skautská přezdívka zněla Mánek.

Když byla v roce 1950 skautská organizace zakázána, přešel Roman Havránek s oddílem do sportovního klubu Spartak, kde přečkal celé totalitní období. Pořádal pro svůj oddíl a děti z rodiny skautské výpravy a také se zabýval mapováním historie skautské organizace a společně s přáteli vydával samizdatový skautský časopis. 

Státní bezpečnost mu zabavila cestovní pas

Roman Havránek se také účastnil 13. světového skautského jamboree, které se uskutečnilo v srpnu roku 1971 v Japonsku na západní straně hory Fudži. O čtyři roky později se zúčastnil také jamboree v Norsku, poté už mu ale režim cesty z obavy z kontaktů v zahraničí zakázal. „Jamboree se konají jednou za čtyři roky, tak potom bylo v Norsku, tam jsem se taky dostal, ale po tom norském jamboree Státní bezpečnost zjistila, že nějak moc cestuji, tak mi zabavila pas. Čili jsem přišel o cestovní pas a nemohl jsem jezdit do té – v té době kapitalistické – ciziny, takže jsem přišel k vysokohorské turistice,“ vzpomíná Roman Havránek s tím, že jezdil do Maďarska, Rumunska či Bulharska právě na vysokohorské výlety.

Ještě před svou cestou do Japonska získal v antikvariátu knihu o tamním životě, kterou pečlivě pročetl. „A tam bylo, že naklonit si velvyslance nějakým neformálním darem, ale nesmí to být peněžní dar nebo podplácet,“ popisuje pamětník s tím, že v obchodě se suvenýry nakonec koupil panenku ze slámy. „Přinesl jsem to na velvyslanectví a ta, která tam měla službu, řekla: ‚Tak já mu to předám.‘ Tak šla nahoru, ale nevrátila se, vrátil se velvyslanec a říkal: ‚Pane, vy jste na to kápnul! Já tady nemám paní, a teď mám náhradní. Máte volnou cestu do Japonska.‘ Tak jsem se dostal do Japonska, to byla moje první zahraniční cesta,“ vzpomíná Roman Havránek. Už tehdy věděl, že je sledován Státní bezpečností. „Já jsem věděl, že se setkávám s tím, který bude potom referovat, co jsem říkal, co si myslím o situaci a tak dále. Čili to byla taková zajímavá doba,“ popisuje.

Znovu vydavatelem

O něco později získal Roman Havránek byt v Praze na Zbraslavi, proto se odstěhoval z Příbrami, kde se už dříve usídlila jeho rodina. Pracoval pro Podzemní inženýrské stavby, podílel se například na přivaděči pitné vody z Želivky do Prahy, pracoval také na přečerpávací vodní elektrárně Dlouhé stráně. Celý život byl, jak říká, po pracovní stránce velice spokojen.

V důchodu se vrátil k literární činnosti a v rámci svého vydavatelství publikoval knihy se skautskou tematikou, mezi nimi například beletrizovaný životopis zakladatele skautského hnutí s názvem „Vlk, jenž nikdy nespí“. Oficiálně je členem Svojsíkova skautského oddílu a oddílu Velena Fanderlika. V roce 2023 byl již v důchodu, stále se snažil žít aktivním životem a i nadále bydlel na pražské Zbraslavi.