Mgr. Pavel Hekela

„Jestli se nepletu, tak Vašek Bahník, Ivana Plíhalová, Miroslav Rataj a moje maličkost. Ale to není žádný výčet, jenom na koho si bezpečně vzpomínám. Zbudovali jsme jakési ohnisko před výkladem opery, kde jsme měli postavené praktikábly, abychom byli výš, a měli jsme tam mikrofon a ozvučení a četli jsme tam nejrůznější prohlášení. Pamatuji si, že jsem zrovna četl nějaké prohlášení, když jsem stál na těch praktikáblech, a teď jsem viděl, jak k radnici přijel autobus, jak z něho vyskakují, myslím, že to byli milicionáři se samopaly a se psy. To je pověstná scenérie. Na to bude určitě vzpomínat více lidí. Spadlo mně srdce do kalhot a říkal jsem si, že je po mně. Nicméně jsem nikam neutekl, dočetl jsem to a oni také nic nepodnikli. Byl to hodně silný moment, kdy jsem se fakt bál.“

„Když se vyvěšovaly vlajky, už nevím, proč to bylo, jestli k výročí VŘSR nebo kterého čerta, tak z naší třídy byla vyvěšena československá a tehdejší sovětská vlajka. My jsme sovětskou vlajku, měl jsem v tom taky prsty, vzali, srolovali a hodili za skříň. Bylo z toho velké vyšetřování a průšvih, protože to někdo udal, že na škole nevisí vlajka Sovětského svazu. Školník ji vyvěsil a najednou tam nebyla a nikdo nevěděl, kde je. Takže vím, že z toho bylo nějaké vyšetřování. Jak už to skončilo, si nepamatuji.“