„Tak jsem dělal na montáži kontrolora a přihlásil jsem se do Kladna na strojní průmyslovku. Oni tu přihlášku dali schválit na dílnu a mistr z Cerhovic, nějakej Venca, mizera, ten měl dovolenou. Tak oni říkali: ,Co bysme mu bránili, když na to má. Tak si běž študovat.‘ Tak mi potvrdili přihlášku, poslali jsme to do Kladna. Byl jsem přijatej, nastoupil jsem – a za měsíc přišlo, že mě závod odvolává ze školy. On ten mizera, když se vrátil z dovolený, zjistil, že jsem nastoupil do školy, tak to začal zjišťovat a že se to musí přehodnotit. Tak jsem byl odvolanej zpátky do toho... No a tak jsem odtamtuď šel na vojnu, po vojně jsem se vrátil, ale do jiný dílny, v Hořovicích bylo několik fabrik a nahoře nad Hořovicema byla takzvaná Cintlovka, kde byla slévárna a obrábění. Tak v té dílně jsem dělal. Tam jsem si našel manželku. Když jsme se vzali, šli jsme do pohraničí, protože tady byly pořád problémy okolo toho, vodkaď jsem, na vojně taky... Taky je to i paradox. Na vojně mě po roce zavolala kontrarozvědka, jestli bych nedonášel na kamarády vojáky. Já řikám: ,Jak si tohleto vůbec představujete, že lidi nemaj nějakou čest nebo něco, když vidíte, z jakýho prostředí jsem se sem dostal?‘ - ,No, my počítáme s tím, že výchova na vás zapůsobí.‘ - ,Já výchovu mám, ale slušnou a nebudu donášet na kamarády!‘“