„V dubnu 1943 byli otec i strýc posláni do Terezína, po týdnu následně převezeni do Osvětimi, za půl roku do Buchenwaldu, po měsíci do tábora Dora-Sangerhausenu. Když se blížil konec války, byli odvlečeni do tábora v Belsen-Bergen. Během věznění pracoval táta v Doře pro firmu Hoch-Tief. Byl propuštěn 31. května ze sběrného tábora v Celle u Hannoveru. Vrátil se s podlomeným zdravím. Z koncentračních táborů se v pořádku nevrátil nikdo. Při sebemenším zvuku se bývalí vězni otáčeli, jestli za nimi nejde nějaký udavač nebo německý důstojník. To nebyl případ jen táty, ten se s následnou situací v podstatě vyrovnal, ale řadu jiných to trápilo dlouho. Já sám jsem se otce na jeho zkušenosti z pobytu v koncentračních táborech neptal, když něco řekl, bylo to z jeho popudu. Pamatuji se, že vyprávěl, jak v Osvětimi dostal od pozdějšího polského ministerského předsedy Cyrankiewicze facku, až upadl na zem. Bylo to něco podobného, jako když Antonína Zápotockého obviňovali Holanďané, že dělal kápa v Buchenwaldu, a takto podobně jako Cyrankiewicz s nimi zacházel. Rovněž vzpomínal, jak pro strejdu nabodával na hůl špačky od cigaret, které na vězeňském dvoře odhazovali kuřáci, a on si z nich balil cigarety. Táta sám kouřil doutníky, ale ve vězení si je dokázal odříci.“
Jaroslav Hnátek se narodil 1. července 1925 ve Slaném. Jeho kmotrem byl továrník Jan Jaroslav Pála. Otec Antonín byl ředitelem továrny Palaba. Spolu se svým bratrem byl za války zatčen pro podporu rodin československých důstojníků. Prošel koncentračními tábory Osvětim, Dora a Bergen-Belsen. Rodinný přítel JUDr. Haken byl za války nacisty popraven. Jaroslav navštěvoval školu ve Slaném. Po maturitě na gymnáziu v roce 1944 odešel po válce do Prahy studovat na Vysokou školu architektury pozemního stavitelství, po dokončení jednoho semestru přestoupil na Vysokou školu obchodní, která v průběhu studií změnila název na Vysoká škola věd hospodářských, nyní má název Vysoká škola ekonomická. Specializoval se na mezinárodní dopravu. Po promoci v roce 1951 nastoupil jako plánovač odbytu v ČKD Slaný. V říjnu 1951 byl povolán na základní vojenskou službu. Po návratu z vojny v roce 1953 odešel na Hlavní správu Ministerstva strojírenství v Praze, odkud musel z kádrových důvodů odejít. Práci přijal ve Státním vědeckém ústavu materiálu, odtud odešel jako vedoucí vědeckovýzkumný pracovník v roce 1990 do důchodu.
23. října 1948 pamětní odznak za účast v národním boji za osvobození Československa v letech 1939-1945 od Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých po politických vězních
23. října 1948 pamětní odznak za účast v národním boji za osvobození Československa v letech 1939-1945 od Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých po politických vězních
23. října 1948 pamětní odznak za účast v národním boji za osvobození Československa v letech 1939-1945 od Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých po politických vězních
23. října 1948 pamětní odznak za účast v národním boji za osvobození Československa v letech 1939-1945 od Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých po politických vězních
