Být čestný člověk, nic víc
Ludmila Hochmanová se narodila 9. dubna 1932 jako první ze čtyř dětí Františka a Ludmily Řehákových v obci Raková u Vizovic. Rodina byla velmi chudá, žili ze skromného hospodářství. Tatínek jako malý spadl z půdy a celý život nemohl kvůli tělesnému hendikepu najít dobré zaměstnání. Maminka se ucházela o práci u Bati, ale nebyla přijata. Za druhé světové války byl u Řehákových ubytovaný maďarský voják a pamětnice rovněž vzpomíná na falešné partyzány, kteří ve vsi vykradli obchod i trafiku a zavraždili hospodského Oškeru. Po skončení základní školy nemohla jít Ludmila Hochmanová dále studovat, rodina si to nemohla dovolit. Její sourozenci šli do učení, pamětnice jako nejstarší pomáhala zabezpečit rodinu. Zpočátku sloužila u bratrance své matky, později pracovala jako zaklepávačka ve Svitu Zlín, kde se seznámila s mladými komunisty a vstoupila do Československého svazu mládeže (ČSM). V nastupujícím režimu spatřovala naději na lepší život. Když dostala nabídku jít pracovat na traktorovou stanici ve Kvítkovicích u Otrokovic, přijala ji a brzy se stala pracovnicí s největším počtem zoraných hektarů. Za odměnu byla vyslána na III. světový festival mládeže a studentstva do Berlína. V roce 1950 vstoupila do KSČ. Manžela Jaroslava Hochmana, rovněž komunistu, potkala v roce 1952. Nejprve spolu žili v Oseku u Rokycan, po čase přesídlili na Moravu. Od roku 1959 žili v Hulíně, kde až do důchodu v roce 1983 pracovala jako dělnice v TOS Hulín. Ludmila Hochmanová zůstala komunistické straně věrná.