Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Zdeňka Horáčková (* 1947)

• narozena roku 1947 v Pardubicích

• 1966–1969 – nástavbové studium

• 1969–1974 – studium sociologie

• 1973 – výzkum na školách v Mladé Boleslavi

Zdeňka Horáčková, za svobodna Forštová, se narodila v roce 1947. Pochází z vesnice Trnávka. Po dostudování gymnázia v Mladé Boleslavi se nedostala na vysokou školu, a šla proto na dva roky studovat osvětovou nástavbu. V té době ji již začala zajímat sociologie, a tak se po dokončení nástavby rozhodla jít na dvouoborovou sociologii. Studium zahájila v roce 1969.

V roce 1973 začala psát diplomovou práci na téma Proces socializace adolescentní mládeže – příspěvek k problematice hodnot, hodnotových orientací a aspirací dospívající mládeže. Téma si studenti vybírali z nabídky vypsané školou ve třetím ročníku. „To byla vůbec taková doba, která se hodně zabývala problematikou hodnot, kam lidi a společnost směřují. Mě osobně to zajímalo, chtěla jsem si udělat svůj výzkum,“ říká pamětnice. Vedoucím její práce měl být profesor Milan Nakonečný, bohužel byl tehdy ze školy vyhozen, ale Zdeňce Horáčkové přesto s prací v začátcích pomohl. Zajímal ji vliv srpnové okupace na mysl mladých lidí, zda pro ně tato událost změnila význam slova hodnota.

Výzkum proběhl v Mladé Boleslavi na třech různých školách – zdravotnické, průmyslové a na gymnáziu. Konkrétní třídy byly náhodně vybrané losem již v září. Ve zdravotní a průmyslové střední škole bylo ředitelství vůči výzkumu velmi otevřené, pouze na gymnáziu ho ředitel nechtěl povolit. „Soudruh nebyl nadšený, to je slabý výraz, byl přímo naštvaný. Byl hodně zaskočený, nervózní, chtěl vědět, proč právě gymnázium, proč právě tato třída, k čemu mi to bude a zda je to nutné. Opakovaně mi průzkum nedovolil, ale nakonec to dopadlo tak, že po mně chtěl vyjádření krajské školské správy.“ Poté, co pamětnice doporučení sehnala, žádal, aby se dotazovala jiné třídy. Zdeňka Horáčková však na vylosovaném výběru trvala.

Situace na gymnáziu byla mimořádná. „Za nevyjasněných okolností zemřel spolužák, při jeho pohřbu došlo k velké kontroverzi mezi ředitelem školy a dětmi, na základě této kontroverze byl jeden spolužák ze studia vyloučen, poté jeden profesor spáchal sebevraždu, další se o ni pokusil a zemřela manželka třídního učitele, který se třídě v té době samozřejmě nemohl věnovat. Na pohřeb spolužáka žáci chtěli jít v černém, ředitel je však nutil, aby šli ve svazáckém, což oni odmítali přijmout. Kdosi si vzal na krk křížek a ten mu byl ředitelem školy serván. Bylo to hodně citově vypjaté a téměř všichni se této události posléze dotýkali,“ vzpomíná Zdeňka Horáčková. Rozhovory trvaly dva měsíce a výsledky byly velice zajímavé. Žáci na gymnáziu měli hodnotový žebříček oproti ostatním studentům velmi posunutý, pravděpodobně i z toho důvodu, co se v předchozích měsících ve škole událo. V jejich odpovědích se jako v jediných objevovaly hodnoty abstraktního rázu – svoboda, spravedlnost, společenské uspořádání a další. Na žácích gymnázia byla vidět frustrace ze stavu společnosti, z pocitu bezmoci, který cítili, když nemohli zasáhnout při vyloučení svého spolužáka Miroslava Jirounka.

Při obhajobě práce pamětnici paradoxně nejvíce pomáhala její oponentka. Vyzdvihovala klady a metodiku práce a stavěla se proti výhradám přidělené vedoucí práce, která upozorňovala na to, že Zdeňka Horáčková pravděpodobně nešla dostatečně do hloubky, jelikož v práci nebyly zmíněny hlavní hodnoty mladého socialistického člověka. Celý obor sociologie se v letech 1968 až 1974 zásadně proměnil. Po srpnové okupaci začali profesory a odborníky na fakultě nahrazovat lidé smýšlející ideologicky „správně“, některé předměty změnily název a sama fakulta se přejmenovala: „Čím větší osobnost byla těch odcházejících, tím větší a evidentnější byl rozdíl mezi nimi a lidmi nastupujícími na jejich místo.“ Zdeňka Horáčková obhájila práci v roce 1974, o rok později by z ideologických důvodů s nejvyšší pravděpodobností už neprošla. Přestože roku 1969 začala studovat sociologii, o pět let později končila obor, který se nazýval kritika současných buržoazních sociologických směrů.