Jindřich Hořenín

„Pak se proslechlo, že asi tři nebo čtyři vesnice ještě byly na seznamu, které by měli takhle vypálit Němci. Taky tam byla naše vesnice na tom seznamu. Tak tatínek hned, jak jsme měli z pokoje okno, tak pod tím oknem vykopal díru jako kryt, přikryl to tak, aby to nebylo znát, že vyskočíme z toho okna, utečeme do chlíva a z chlíva chodbičkou utečeme do toho krytu. Jenže nevím, jak by to dopadlo, kdyby to nastalo.“

„Ty Němci u nás byli tři, spali tam. Samozřejmě spali v baráku, protože by nás mohli taky i vyhnat, že. Jeden byl Sudeťák, uměl perfektně česky, a pak tam byli dva Němci jako poleno. Ten Sudeťák furt vyprávěl, že tu válku, že to Hitler neudělal, že to všechno je věc Beneše. Pak když odešel, tak ten jeden Němec, protože viděl, že tatínek umí německy, povídá: ‚Hele, před ním si dejte pozor, to je pěkná svině, když byste něco řekli, on by vás mohl udat.‘ To říkal ten Němec jako poleno tatínkovi!“