Maria Hrochová

„21. srpna já osobně jsem prožívala strašně, já jsem měla děcka na chatě na Suchým a už jsem chodila do práce. Maminka mně je tam hlídala a my jsme jeli autobusem ze Suchého do zaměstnání do Boskovic a v tom autobuse bylo tak nepřirozené ticho, to ticho si pamatuju snad až dodnes. Přijeli jsme do Boskovic, přijdeme do bytu, že se ještě najíme, umyjeme, na té chatě to není tak jednoduché, a že budu utíkat do práce. Pustili jsme dráťák a z toho dráťáku už jsme slyšeli, že vojska už jsou u Olomouce. A teď my jsme ty děcka měli v tom lese. Tak to je ještě daleko od Olomouce, ale můj muž zavolal taxíka a do práce jsme vůbec nešli. Jeli jsme Volhou, nevím, jak se ten taxikář jmenoval, a on nás vzal na to Suchý a do toho velkýho auta my jsme tam naložili všechny děcka a co jsme tam stačili přidat, já jsem tam měla i pračku, já jsem tam s těma děckama nemohla být jen tak. My jsme je všechny naložili do toho auta, abychom je měli v Boskovicích, přece jen ten byt se nám zdál bezpečnější než ta chata v lese. Já jsem se strašně bála, strašně. To byl zážitek z šedesátého osmého roku, na který taky nezapomenu.“

„To my jsme byli ve škole a to si vzpomínám, že maminka si vytáhla sestru ze třídy a chodila s ní na Zelené škole po chodbě a jenom jí říkala, pamatuj si, že tvého tatínka zatkli komunisti. Vždycky si to pamatuj, že tvůj tatínek je zase ve vězení a že ho zatkli komunisti. Tak ona si to dodneška pamatuje."

„Poprvé, když ho zatkli, tak to bylo po Vánocích. To bylo někdy v lednu, já nevím určitě, jestli to nebylo na Tři krále, ale jedno to zatčení, ale jestli první nebo druhé, nevím, bylo na Tři krále. Maminka nás zavedla do ložnice. Takže přímo u toho, jak ho zatýkali, jsem nebyla, u toho byla maminka. U toho byla maminka a po tom zatčení přišli četníci a dělali nám prohlídku bytu a ten jeden četník mamince říkal, aby to neuklízela. Oni otevřeli skříňku, vyhrnuli z té skříňky nějaké věci ven, nebo možná i na zem, rozházeli to prostě. A ten četník řekl mamince, nechte to tak, jak to je, protože po nás přijde další kontrola zkontrolovat, jestli jsme tu prověrku udělali důkladně, jestli jsme něco našli, nebo nenašli. Takže to tam bylo možná i několik dní."

„Některá ta návštěva byla v místnosti, kde mezi těmi vězni a náma byl takový plot, drátěný plot. A to vím, že při té jedné návštěvě tatínek mamince dal prstýnek, ale kde k tomu prstýnku v té věznici přišel, to já nevím, to on si nedovezl z domu, když ho zatýkali, to všechno zůstalo doma. Tam té mamince dal prstýnek, aby byla pamětliva, že nejsou rozvedeni. Spousta těch jeho spoluvězňů se rozvádělo, některým ženám bylo i doporučováno a navrhováno, aby se oprostili od těch manželů, kteří jsou věznění a kteří spáchali různé zločiny a tak dále, tak on mamince právě ten prstýnek dával, aby věděla, že mu na tom záleží, aby se s ním nerozvedla, ale naše maminka by se s ním nikdy nerozvedla, i kdyby jí ten prstýnek pod mřížkami nepodstrčil. To ona by nikdy neudělala. To jejich manželství byl pevný svazek.“