František Hroník

„Byl jsem aktivní. Dnes se tomu směju, ale šlo o kejhák. Že všichni půjdou do krytu, a já budu sedět v ředitelně, a kdyby blízko bouchla bomba, že to nahlásím na policejní ředitelství. Seděl jsem tam a skutečně spadlo něco na druhé straně přes řeku. Volal jsem na policejní ředitelství. Nikdo to nebral. Telefonoval jsem asi pět minut. Pochopil jsem to, až jsem se vracel. Policejní ředitelství bylo v ruinách. Při tom bombardování pro mě přišel jeden profesor, protože to bylo opravdu hodně depresivní. Když jsme spolu šli dolů do sklepa do krytu, tak se hýbaly schody. To byl nepříjemný pocit. Potom byly samozřejmě přetrhané všechny dráty a nic nejezdilo. Šel jsem pěšky. Před hotelem Grand u brněnského hlavního nádraží byl obrovský kráter, ale Grand to nezasáhlo. Němci to měli zorganizováno. Na poštách byly štítky a na nich už předtištěno: ‚Jsem živ a zdráv.‘ To se mohlo poslat příbuzným. Z pošty u Lužánek jsem tento lístek posílal do Chocně. Byla tam možnost něco i připsat, ale zdůrazňovali, že to nesmí být něco jako, že to bylo hrozné nebo tak. To je tedy moje vzpomínka na to největší bombardování Brna, které jsem skutečně zažil.“

„Tenkrát začaly další mé problémy. Protože i já jsem pronesl několik nadšených projevů ve prospěch Dubčeka a nového vedení. Dokonce byla mimořádná schůze komunistů z celé vojenské akademie, kde jsem tvrdě mluvil proti starému vedení a ve prospěch Dubčeka. Na 68. rok si velmi dobře pamatuju, na příchod Sovětů, protože 21. srpna obsadili i naše kasárna v Černých Polích. Ráno jsme přišli do práce, věděli jsme z rozhlasu, co se děje. V bráně stála ruská stráž a hledali tam západní vojáky. My jsme jim říkali, že tady žádní západní vojáci nejsou. Ze začátku byl ten odpor lidí pořád cítit, pořád se dávalo najevo, že oni jsou okupanti a že my jsme si to jen chtěli řídit sami. Potom se jim to začalo dařit, viz právě ten Palach, který sice měl velkou odezvu, jak tady, tak ve světě, ale na tom trendu nezměnil nic. Já to neodsuzuju, že nezměnil nic, jeho oběť byla veliká a měla význam, ale fakticky se v Československu postupovalo dále směrem sovětizace, vlády Sovětů.“