Dodnes si myslím, že z pracovního lágru mě na svobodu dostal německý důstojník
Jaroslav Hrubeš se narodil 13. října 1926 v Pečkách do dělnické rodiny Jaroslava Hrubeše a Františky, rozené Plačkové. Měl tři sestry. Když zkrachovalo otcovo povoznictví, rodinu citelně zasáhla nezaměstnanost v době hospodářské krize ve třicátých letech. Těžko živili čtyři děti, a tak otec, podobně jako další chudobou stižení obyvatelé Peček kradl uhlí z odstavených vagonů, které se pak dále prodávalo či vyměňovalo. Jaroslav se vyučil zámečníkem a za války pracoval ve Vysočanech. V roce 1944 měl být transportován do Terezína za to, že jakožto neplnoletý odmítl pracovat dvanáct hodin denně. Díky tomu, že sestra uplatila úředníky 40 tisíci korunami, poslali Jaroslava „jen“ do pracovního lágru v Kamenném Přívozu. Zde pracoval v kamenolomu. Propustili ho za dva a půl měsíce, zřejmě na přímluvu jednoho německého důstojníka. Po návratu přežil nálety na Vinohradech. Jeho syn, který se nemohl v ČSSR uplatnit dle svých představ, v 70. letech emigroval, v Německu pak v roce 1990 předčasně zemřel.