Anna Hrudková

* 1960

  • „Ze začátku celkem klidně, protože to se občas stává. Když už ale byla druhá osmačtyřicítka… Hodně mi pomohl Miloš Müller, který mi vyprávěl, že jsou případy, že člověka propustí, a za rohem ho zase zatknou a je to druhá osmačtyřicítka. Tak jsem počítala s tím, že se to může stát. Ale z neděle na pondělí jsem se ve čtyři hodiny probudila s hrůzou, co s námi bude bez příjmu peněz. Děda se netvářil, že by nás chtěl moc podporovat. Měla jsem strach. Ráno mi zavolala maminka, že tatínka už propustili, že už je doma, a když Honza ještě doma není, tak bych měla pomalu shánět advokáta. Ještě víc mě vystrašila. Potom asi v osm nebo devět hodin přijel Honza domů.“

  • „Přijela jsem z chaty a Honza mi hlásil: ‚Mám takový pocit, že se o tebe zajímá policie.‘ Přišli policisté, abych šla na výslech. Já jsem [řekla], že chci předvolání, že se starám o dvě malé děti a že je nemůžu nechat samotné doma. Oni že počkají, až přijde manžel, aby si je vzal na starost on. Pak jsem měla první a poslední výslech a bylo to dost hrozné. Ale bylo fajn, že jsem byla zabezpečená a Honza věděl, kde jsem. Ptali se mě na všechno možné. Až po letech, když jsem si na to vzpomněla, mi došlo, že to možná bylo tím, že jsem na sebe upozornila dopisem za Pavla Wonku. Žádali jsme vysvětlení, co s ním je, že se obáváme o jeho zdravotní stav.“

  • „Vyprávělo se o tom a já jsem to pochopila takto: Když dělali domovní prohlídku, byla maminka v kuchyňce, která byla hned vedle. Vzali poslední dopis Jana Patočky. Tatínek se proti tomu ohradil. Tatínek zavolal maminku, aby přišla, nechtěl se Patočky vzdát. Maminka přišla z kuchyně, vzala dopis, že ho nikomu nedá. Oni jí zkroutili ruku za zády a násilím jí ho odebrali a tatínek se strašně naštval. Podle vyprávění člověka, který zkroutil ruku - to byl prohřešek a druhý prohřešek byl, že násilím vyrval dopis - strčil dost naštvaně do peřin. Z toho pak vzniklo, že dostal od tatínka facku. Tatínek se vždycky bránil, že nikdy nikomu žádnou facku nedal. Oni se naštvali a zavřeli ho. Tatínek toho člověka považoval jen za šoféra, ale vyklubal se z něho skrytý estébák.“

  • „Maminka je uvedla do jednoho parádního pokoje, že jdou tedy dělat domovní prohlídku. Říkala: ‚To musíte počkat, až se manžel obleče.‘ Oni [rodiče] už byli v posteli. Tatínek zkontroloval, jestli to je v pořádku, a začala prohlídka. Nevím kolik, ale bylo jich víc. Prohlíželi, hrabali. Já jsem byla u toho, jak nám hrabali v zásuvce, kde jsme měli fotky. Neměli jsme je v albu, ale v takových obálkách. Oni to prohlíželi. Člověk se musel dívat na cizího člověka, jak se hrabe v jeho věcech, a nemohl s tím nic dělat.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jaroměř, 07.03.2020

    (audio)
    délka: 01:57:09
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Celoživotní cestou mě nesla víra

Anna Hrudková roku 1980
Anna Hrudková roku 1980
zdroj: Soukromý archiv

Anna Hrudková, rozená Šimsová, se narodila 17. listopadu 1960 v Hradci Králové do rodiny evangelického faráře Jana Šimsy. Měla dva bratry a dětství prožila na faře v Prosetíně. Když tatínkovi roku 1973 odebrali státní souhlas, dělal v kostele údržbářské práce. V roce 1975 se přestěhovali do Brna, kde absolvovala střední zdravotnickou školu. Tatínek podepsal v prosinci 1976 prohlášení Charty 77. Následovaly domovní prohlídky a roku 1978 byl uvězněn za napadení veřejného činitele. Roku 1982 odešla Anna pracovat do Prahy a seznámila se s budoucím manželem Janem Hrudkou, v té době už také signatářem Charty 77. Jezdívala na setkání tzv. Pátečníků k Bohdanu Pivoňkovi na faru do Svratouchu. Manžel disident čelil řadě zadržení a výslechů. Přátelila se s disidentkou z Vrchlabí Hanou Jüptnerovou a podepsala dopis na podporu uvězněného Pavla Wonky. Následně byla sama vyslýchána. V Jaroměři, kde po svatbě žili, se Hrudkovým narodily tři děti. Po roce 1989 se manžel Jan Hrudka angažoval v místní politice a v roce 2008 zemřel. Roku 2020 žila stále v Jaroměři.