Anna Hrudková

„Přijela jsem z chaty a Honza mi hlásil: ‚Mám takový pocit, že se o tebe zajímá policie.‘ Přišli policisté, abych šla na výslech. Já jsem [řekla], že chci předvolání, že se starám o dvě malé děti a že je nemůžu nechat samotné doma. Oni že počkají, až přijde manžel, aby si je vzal na starost on. Pak jsem měla první a poslední výslech a bylo to dost hrozné. Ale bylo fajn, že jsem byla zabezpečená a Honza věděl, kde jsem. Ptali se mě na všechno možné. Až po letech, když jsem si na to vzpomněla, mi došlo, že to možná bylo tím, že jsem na sebe upozornila dopisem za Pavla Wonku. Žádali jsme vysvětlení, co s ním je, že se obáváme o jeho zdravotní stav.“

„Vyprávělo se o tom a já jsem to pochopila takto: Když dělali domovní prohlídku, byla maminka v kuchyňce, která byla hned vedle. Vzali poslední dopis Jana Patočky. Tatínek se proti tomu ohradil. Tatínek zavolal maminku, aby přišla, nechtěl se Patočky vzdát. Maminka přišla z kuchyně, vzala dopis, že ho nikomu nedá. Oni jí zkroutili ruku za zády a násilím jí ho odebrali a tatínek se strašně naštval. Podle vyprávění člověka, který zkroutil ruku - to byl prohřešek a druhý prohřešek byl, že násilím vyrval dopis - strčil dost naštvaně do peřin. Z toho pak vzniklo, že dostal od tatínka facku. Tatínek se vždycky bránil, že nikdy nikomu žádnou facku nedal. Oni se naštvali a zavřeli ho. Tatínek toho člověka považoval jen za šoféra, ale vyklubal se z něho skrytý estébák.“

„Maminka je uvedla do jednoho parádního pokoje, že jdou tedy dělat domovní prohlídku. Říkala: ‚To musíte počkat, až se manžel obleče.‘ Oni [rodiče] už byli v posteli. Tatínek zkontroloval, jestli to je v pořádku, a začala prohlídka. Nevím kolik, ale bylo jich víc. Prohlíželi, hrabali. Já jsem byla u toho, jak nám hrabali v zásuvce, kde jsme měli fotky. Neměli jsme je v albu, ale v takových obálkách. Oni to prohlíželi. Člověk se musel dívat na cizího člověka, jak se hrabe v jeho věcech, a nemohl s tím nic dělat.“