Nevěřila jsem, že se dožiju toho, že Rusové z Československa odejdou
Jiřina Hurtová se narodila 19. března 1944 v Zádveřicích jako Karolová, měla šest sester. Rodiče hospodařili na pěti hektarech půdy a vzpomínali na konec války, když jim Němci ostřelovali dům. V 50. letech komunisté odsoudili na základě udání manžela otcovy sestřenice Jiřího Baluska ke čtyřem letům na Jáchymovsko. Jiřina absolvovala obecnou školu v Zádveřicích a měšťanku ve Vizovicích, končila v roce 1958. Ve stejném roce donutili komunisté jejího otce Františka Karola vstoupit s hospodářstvím do jednotného zemědělského družstva (JZD). Z vesnice odolával jako poslední. Kvůli původu nesměla jít studovat, nakonec jí povolili přihlásit se na nově zřizovanou dvouletou zemědělskou školu do Vizovic. Pracovat začala v zádveřickém JZD v účtárně, kde na různých pozicích vydržela až do odchodu do důchodu v roce 1997. V roce 1966 se vdala za Ladislava Hurtu a narodila se jim nejprve dcera a v létě 1968 synové – dvojčata. Srpen 1968 vnímala jen okrajově, ale vzpomíná na hukot letadel, která přilétala v noci do republiky. Po činu Jana Palacha definitivně zanevřela na tehdejší režim. V listopadu 1989 se s manželem účastnila demonstrací ve Zlíně, na které přijel i Tomáš Baťa. Byla šťastná, že totalita končí. Nevěřila, že se dožije odchodu Sovětů z Československa. V době natáčení v roce 2022 žila v Zádveřicích.