Písničkář je podezřelej všude a vždycky
Jaroslav Hutka se narodil 21. dubna 1947 v Olomouci do podnikatelské rodiny. Roku 1952 byli Hutkovi násilně přestěhováni do Bouzova v rámci přesunu kapitalistů mimo města. Odtud se o dva roky později museli vrátit zpět do Olomouce. Roku 1962 se Hutka přestěhoval do Prahy, kde nastoupil ke studiu Střední uměleckoprůmyslové školy, obor malba. Ve třetím ročníku školu ukončil bez absolutoria a roku 1966 se sestěhoval s Vladimírem Veitem, s nímž začal skládat hudbu. Od roku 1967 vystupoval s vlastním repertoárem, nejprve spolu s Veitem, posléze s Petrem Kalandrou. Roku 1968 se spolu s Kalandrou stali průkopníky hudebních vystoupení na Karlově mostě, ale záhy toto působení ukončili, aby se mohli zapojit do umělecké skupiny Pod plachtou 68. Po sovětské okupaci v roce 1968 se Hutka zaměřil na lidovou tvorbu, především ze sbírky Františka Sušila Moravské národní písně. Na počátku 70. let stál u zrodu seskupení Tyjátr písničkářů, roku 1972 se stal jedním ze zakladatelů spolku Šafrán, který až do poloviny desetiletí vystupoval bez většího zásahu Státní bezpečnosti. Po roce 1975 se o něj začal zajímat režim a od roku 1977 na něj tlačila StB, aby emigroval. V říjnu 1978 Jaroslav Hutka odjel se svou manželkou Danielou do emigrace v Nizozemsku. Po roce 1985 začal koncertovat po krajanských spolcích po celém světě a na konci roku 1988 se přestěhoval do Německa. Koncertoval při demonstracích Sametové revoluce v listopadu 1989 a poté se stal součástí předvolební prezidentské kampaně Václava Havla. I přes prohlášení o ukončení kariéry v roce 1997 začal v roce 2006 znovu skládat hudbu a dodnes koncertuje.