Ing. Blažej Ingr

„Nejhorší je ta vyšetřovací vazba, oni z vás musí vymlátit, co se dá, a je to otřesné, pak se z toho člověk nějak dostane a pak se to zase vrátí, když člověk ztratí perspektivu. A bratr ji s kamarády našel znova, když si kutali tunel, aby se mohli dostat ven. Dopisy od bratra nemám, ale moc dobře vím, jakým způsobem to všechno prožíval.“

„Tak mě zavezli na služebnu pod Špilberk a bylo to, jako to chodí v detektivkách. Ptali se mě, jestli vím, kde jsem, a prý, jak to bylo včera večer, když přišel Škorpík a říkal, že sestra je nezvěstná... Mně to hned zapálilo a věděl jsem, že nesmím říct ani muk. Tenkrát jsem sebral všechnu odvahu a řekl jsem jim, že o Škorpíkovi nevím vůbec nic a že jsem celou dobu spal. Ale ten mladý kluk mě praštil tak, že jsem spadl ze židle. Tak mně bylo jasné, že nesmím povolit. On na mě pořád řval, že jsem prý syn kulaka a jak to, že nevím, o čem se tam mluvilo, a takovým způsobem pokračoval a nemělo to konce. Pak ho zase vystřídal takový postarší chlap, který byl jako med a chlácholil mě, že se prý nějak domluvíme a nic se mi nestane.“