MgA. Moris Issa

* 1946

  • "Někdy ve dvanácti třinácti letech jsem v sobě objevil lásku k filmu, tak někdy potom, tak ve svých čtrnácti letech, už jsem byl rozhodnutý. Jednoho dne jsem přišel domů z kina, právě z nějakého amerického filmu, který mě nadchnul, a prohlásil jsem, že budu filmový režisér. Naši se smáli, stejně tak jako všichni příbuzní, říkali: 'No jo, dobrý, dobrý,' protože mi bylo čtrnáct a pochopitelně byli přesvědčeni o tom, že časem se to změní. Protože ve čtrnácti kluci vůbec ještě nevědí, co - tam je ten výběr od popeláře až po kosmonauta prostě obrovský. Nicméně pak byli udiveni, že mě to opravdu drželo."

  • "Osmašedesátý rok byl pro mě osudový, stejně jako ten dopis z Prahy, jak ho poslal bratranec, který mě vlastně nasměroval do Prahy místo do Kalifornie, do San Franciska. Tak ten osmašedesátý byl zase osudový, protože mně vygumoval slibnou kariéru na dvacet let, které jsem pak strávil na ambasádě, kde jsem sice psal nějaké scénáře, nicméně ta kariéra byla v čudu. Takže pak opravdu už o dvacet let starší bez nějakých vazeb, kontaktů na film, na televizi jsem musel... Jenom díky tomu, že píšu scénáře, že nějak celkem umím, mám filmové vidění a umím ty scénáře napsat tak, aby byly skutečně zajímavě zfilmovatelné. Takže jsem se dostal zpátky do branže, nicméně říkám - to hlavní období, kdy opravdu ten potenciál byl veliký, těch dvacet let... po FAMU bylo nejvíc té energie a nápadů a tak dále, tak to všechno bylo pryč. Takže ten osmašedesátý rok byl pro mě opravdu mezníkový."

  • "Devětaosmdesátý rok zase byl velmi výrazný, prožil jsem ho na náměstích, v divadle Ypsilon, kde moje žena sehnala přes známé například Václava Klause, který tam hovořil, a tam, dá se říct, tam začala jeho politika, politická kariéra. Protože tam se ukázal jako rétor, který opravdu umí krásně mluvit. Prostě všichni ti Komárkové, Zemanové, Klausové si tehdy vlastně vybudovali tu dnešní pozici. Takže jsem je zažíval všechny v té Ypsilonce, na náměstích, Havla, na Letné jsem byl na té obrovské demonstraci, kde bylo půl milionu lidí. Tak to jsem zažíval opravdu úplně upřímně euforicky. Já a moje žena."

  • "Dětství do těch osmi let, kdy jsem ještě byl ve městě, kde jsem se narodil, to znamená v Allepu, mi je bohužel natolik vzdálené, že si z toho vybavuji takové střípky, opravdu hodně matné vzpomínky. Ale ten zbytek, od těch osmi let dál, jsem strávil ve vnitrozemí Sýrie mezi beduíny, a pokud bych ho měl popsat - to své dětství, tak bylo opravdu šťastné. Byl jsem šťastný, protože jsem chodil do školy a ta škola mě bavila, dělal jsem ručně, maloval jsem si, vyráběl jsem si domečky z takového silného papíru, měl jsem spoustu zájmů. A měl jsem bratra o necelé dva roky staršího, pak sestru o dva roky mladší, a tak jsme tam celkem harmonicky existovali a žili. Naši nebyli nějak zvlášť bohatí, nicméně neměli jsme nouzi, takže dětství jsem měl opravdu šťastné."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 04.06.2019

    (audio)
    délka: 01:35:07
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Normalizace - konec filmových nadějí

Moris Issa
Moris Issa
zdroj: vlastní

Narodil se 16. března roku 1945 v Allepu v Sýrii. Začátkem roku 1963 přiletěl do Československa, aby zde mohl studovat FAMU. Napřed však musel projít kurzem češtiny pro cizince. Pamětník oficiálně skončil studium FAMU v roce 1968. Normalizace mu přinesla konec jeho filmových nadějí. Pamětník se snažil v Československu udržet, založil zde rodinu. V roce 1976 mu však hrozilo vyhoštění, přijal tehdy práci překladatele a tlumočníka na syrské ambasádě v Praze, aby mohl zůstat se svojí rodinou. K filmu se vrátil těsně před sametovou revolucí v roce 1989. Do povědomí diváků se pak mohl dostat v roce 2005 prostřednictvím rodinného seriálu TV Nova Ordinace v růžové zahradě.