O rodiče jsem přišel kvůli nacismu, ale život mi pak zachránil Němec
Jan Janda se narodil 9. ledna 1943 v Plzni jako nejmladší dítě Karla a Anny Jandových. Jeho tatínek se v plzeňské Škodovce za války zapojil do odbojové činnosti organizace Obrana národa. Koncem roku 1942 se podílel na ukrývání dalších odbojářů. Roku 1943 byl zatčen a téhož roku zemřel v plynové komoře v Osvětimi. Maminka Anna Jandová zemřela v nemocnici po několika výsleších na gestapu. Po smrti rodičů vychovávala Jana jeho teta Marie Pašková a strýc Václav Pašek. Ten se v roce 1953 zapojil do protestů proti měnové reformě a soud jej odsoudil k šestiletému trestu. Více než čtyři roky jej věznili v jáchymovských lágrech. Jan v roce 1962 absolvoval v Plzni Střední průmyslovou školu stavební. V letech 1962 až 1967 pak studoval na Českém vysokém učení technickém v Praze. Roku 1965 se oženil s Bohumilou Stejskalovou a narodily se jim dvě děti. Na podzim roku 1967 se účastnil spontánního protestu studentů na strahovských kolejích. Velkou většinu profesního života prožil v podniku Povodí Vltavy. Dne 1. ledna roku 1989 se zde stal ředitelem, ovšem musel kvůli tomu vstoupit do komunistické strany. Ředitelem zůstal i po sametové revoluci a v této funkci působil až do svého odchodu do důchodu roku 2005. V roce 2002 byl oceněn prezidentem Havlem za své angažmá během tehdejších záplav.