Zdeněk Jelínek

„Asi rok před revolucí vzniklo Hnutí za občanskou svobodu. Spolupořádal jsem akce, aby se ti lidé sešli. Věděli jsme, že Státní bezpečnost po nás jde, tak jsem to objížděl autama bez zvacích dopisů a telefonátů – kvůli odposlechům. Tak jsem si vzal adresy a objížděl signatáře po celém Severočeském kraji. Ale stejně na to přišli. Takže byl mezi lidma zase nastrčený agent Státní bezpečnosti. Setkání bylo v Úštěku a policie už čekala s antonama na nádraží.“

„Ráno, když jsem se vzbudil, viděl jsem policejní auto před panelákem. Říkal jsem – to je jasný, to čekaj na mě. Tak jsem řekl manželce, až půjde do práce, ať jim řekne, že nejsem doma. Věděl jsem, že mě převezli. Nemohl jsem utýct ani z jedné strany, protože jedno auto stálo před hlavním vchodem a druhé před zadním. Manželka odešla do práce, oni si mezitím nějak rychle vyžádali povolení k domovní prohlídce. A najednou koukám – v zámku klíče a policajti. Já jsem ještě seděl v křesle a kouřil cigaretu. Tak tam na mě vlítl ten estébák. ‚Vstávejte, člověče!‘ Já povídám: ‚Co tady děláte jako? Jste na soukromym majetku, tohle je můj soukromej byt, co tady vůbec děláte?‘ ‚Držte hubu!‘ A dal mi jednu facku, až mi vyrazil cigáro. Hodili mě na kuchyňskou linku, dali pouta, svázali mě a už mě vezli.“