Emigrovala jsem, abych měla jiný život, a udělala bych to znovu
Helena Jindáčková se narodila 17. ledna 1945 v Praze Boženě a Františkovi Jindáčkovým a měla dva sourozence. Celá její rodina se věnovala autodopravě, jen pamětnice byla výjimkou - zvolila si sport. Již od dětství, které trávila nejprve na Žižkově a následně na Klárově, se plně věnovala mnoha sportům. Osudovou se pro ni stala dívčí kopaná. Po absolvování Střední průmyslové školy dopravní ve Zborovské ulici se stala členkou týmu FK Viktoria Žižkov a následně elitního týmu dívčí kopané TJ Slavia Praha. Pracovala v Telekomunikační správě, ale práce ji nenaplňovala. S týmem Slavie vyjela mnohokrát na Západ a v lednu 1969 v doprovodu technické vedoucí Jaroslavy Krejčové emigrovala do Itálie. První tři měsíce děvčata strávila v utečeneckém táboře Opicina u Terstu. Uchýlila se pod křídla ACF Fiorentina a stala se členkou týmu. Pamětnice trénovala mládež. Prvních pár let v Itálii pracovala v továrně na výrobu uměleckého nábytku a žila s jejím majitelem Andreou Barattim. Absolvovala kurz na estetistku, čemuž se v příštích letech intenzivně věnovala. Roku 1979 jí byla udělena milost československým prezidentem a ona mohla začít navštěvovat Československo. Roku 1983 se seznámila se svým životním partnerem, novinářem Aureliem Scelbou. Aurelio ovšem žil v separaci, takže pamětnice pro potřebu italského občanství vstoupila do fiktivního manželského svazku s Ranatem Banncim. Intenzivně se věnovala práci pro českou florentskou komunitu. Již dvaadvacet let žijí s Aureliem ve Fiesole.