Bohumila Jindrová

„Když se Hutní projekt [Plzeň] zakládal, tak stavaře dodal Stavoprojekt [Plzeň] a technology dodala Škodovka s tím, že je dává jen na nějakou dobu a že si Hutní projekt [Plzeň] musí vychovat své [vlastní] technology - jako že nabrat středoškoláky a vysokoškoláky strojaře. Já jsem [do Hutního projektu Plzeň] přišla akorát v době, kdy se technologové přesouvali zpátky do Škodovky, kdy už ten projekt měl své [technology]. A mezi těmihle technology byl [i generál] Tonda Liška, který [panu Svěrákovi] pomáhal [se psaním scénáře] k filmu Tmavomodrý svět. To byl jeden z mála letců RAF, který nebyl zavřený. Protože on když se vrátil a byl tady, tak šel dělat do Škodovky. Nepřišli tam na něj a nezavřeli ho. A když odcházel z Hutního projektu [Plzeň], tak mu náš úžasný kádrovák řekl: ‚Hele, jestli se chceš vyhnout čistce, tak jdi na rysplotnu a nebudou na tebe moct.‘ Tak Tonda Liška šel na rysplotnu a přežil to.“

„Dostala jsem záškrt. Bylo to v zimě roku 1943. [Tou dobou] všeobecně řádil záškrt a spála. Dokonce vím, že tam u nás [na vesnici] zemřely nějaké děti. Já dostala záškrt přesně na Mikuláše a [rodiče] mě nechali odvézt do nemocnice [v Plzni]. Babička se rozčilovala a přestala s rodiči mluvit, protože měla pocit, že [v té nemocnici] musím umřít, že mě měli nechat doma. Ale tatínek rozhodl, že ne, že důležitější je, abych šla do nemocnice. V Plzni už byly nálety a my jsme museli chodit do krytu. Pamatuji si, že jsme jednou do toho krytu došli, a to byla místnost vybavená nemocničním lůžkem a [různými lékařskými] přístroji. Leželo tam dítě, které dostávalo transfuzi, protože tam všude byla krev. A to bylo jedenkrát, kdy jsme došli až do té místnosti. Na pavilonu [pacientů] se záškrtem byly takové skleněné dveře, které pavilon dělily ve všech podlažích na polovinu. A v tom přízemku byli němečtí vojáci z fronty, [kteří] měli tyfus. [My jsme to tehdy nebrali vážně], my jsme to měli v podstatě jako zábavu. … Ty [nemocné německé vojáky] do toho krytu nepustili. A oni na to sklo vždycky hrozně bušili, protože už věděli, co to nálety jsou a co se asi může stát. Věděli to, o čem my jsme neměli ani ponětí.“