„Jedna ženská vozila velitele. Pokud měla na autě červený praporek, vezla velitele a my jsme ji nezajímali. Ale když jela autem bez červeného praporku, tak si nás všímala. Zdravila a mávala na nás. Jednou jela a z auta něco vypadlo na zem. Byl to balíček s čokoládou, žvýkačkami a také čtyři cigarety tam byly. A také lístek ‚Pro mého černého miláčka‘. Černovlasý jsem tam byl jedině já.“
„Už několik dní jsem nespal. Tak jsem si vykopal takovou díru, kterou jsem přikryl deskami, chrastím, hlínou a listím. A do té díry jsem si lehl, že si odpočinu. Ležel jsem tam možná pět deset minut, když přilétla střepina, prorazila celý ten kryt a zasáhla mne do zad. Sotva pět minut jsem si odpočinul a jel jsem do nemocnice. Tam jsem byl asi osm týdnů v Paříži přímo naproti Eiffelově věži. Mohl jsem chodit na vycházky, a tak jsem tam byl skoro denně. Paříž jsem znal stejně dobře jako Opavu.“
František Josefus se narodil 3. října 1925 a vyrůstal ve Strahovicích na Hlučínsku, ve kterých žije dodnes. Když se 8. října 1938 stalo Hlučínsko součástí třetí říše, stal se František Josefus německým občanem a v únoru 1943 musel narukovat do wehrmachtu. Jako telefonista se účastnil bojů v jižní Francii, byl raněn a léčil se v lazaretu v Paříži. V únoru 1945 byl zajat americkými vojáky a přes Anglii deportován do USA, kde rok pracoval v zajateckých táborech. Počátkem léta 1946 se vrátil domů do Strahovic a v říjnu 1947 narukoval na povinnou vojenskou službu do československé armády. Od února 1948 pracoval jako člen Pomocných technických praporů 18 měsíců na šachtě v Ostravě.
Skupina nováčků wehrmachtu ve výcviku. Jedním ze čtyř chlapců je František Josefus. On sám se už dnes na fotografii nepoznává a nedokáže se na snímku identifikovat
Skupina nováčků wehrmachtu ve výcviku. Jedním ze čtyř chlapců je František Josefus. On sám se už dnes na fotografii nepoznává a nedokáže se na snímku identifikovat
