Říkali nám kulaci, ale byli jsme otroci
Stáhnout obrázek
Božena Jůvová se narodila 25. února 1923 v Českých Heřmanicích-Borové. Spolu s ní se narodil jako její dvojče bratr Vladimír (1923–1983). Otec Stanislav Jůva (1894–1964) a matka Anna, rozená Hudečková (1901–1986), pracovali na rodinném hospodářství. Ke statku patřilo dvacet hektarů půdy, měli pětadvacet kusů dobytka, prasata, tři koně. Děti musely doma už odmalička úměrně svému věku pracovat. Božena po vychození měšťanské školy zůstala doma v hospodářství na pomoc. Otec byl vlastenec a sokol. V době války podporoval masem lidi z měst, kteří trpěli nouzí o potraviny. Po komunistickém převratu v roce 1948 zahájila státní moc násilnou kolektivizaci zemědělství a otevřené pronásledování sedláků, vypsala pro ně devastující dodávky a zabírala jim majetky. V květnu 1950 musela Božena opustit rodinný statek a jít pracovat na Státní statek Voděrady. Po půlroce onemocněla žloutenkou a po vyléčení nastoupila začátkem roku 1951 jako pomocná síla do kuchyně Restaurací a jídelen v Litomyšli. První tři měsíce nedostala jako dcera kulaka žádnou mzdu, poté dělala za 350 korun měsíčně. V srpnu 1951 zatkli na udání příslušníci StB jejího bratra, který doma převzal statek. Po půlroce ho odsoudili k šestnácti letům vězení za to, že ukrýval kamaráda, kterému se nezdařil útěk za hranice. Další ukrývanou osobou u nich na statku byl pravděpodobně konfident StB. Doma zůstala bratrova manželka s ročním synem, na práci zbyli Boženini rodiče a staří prarodiče. Všechno, co vyprodukovalo jejich hospodářství, museli odvést, takže sami neměli co jíst. Bratr si odpykával trest v uranových dolech v Jáchymově. Propustili ho s podlomeným zdravím na amnestii v roce 1960. Božena pracovala v kuchyni do roku 1954, a když kuchyň zrušili, šla jako brigádnice do JZD České Heřmanice. Tam byla na nejtěžších pracích až do roku 1961. To už Jůvovi byli v JZD, protože nebylo jiné cesty. Jejich majetek byl zkonfiskován, ačkoli hrdý otec se bránil, jak mohl. Koncem roku 1961 odešla Božena na Andrlův chlum u Ústí nad Orlicí, kde pracovala jako kuchařka, pokojská a uklízečka v hotelu s restaurací. Posléze si dodělala nástavbu v oboru a vedla učnice, které měly na Andrlově chlumu praxi. Vychovala desítky dívek. V roce 1980 odešla do důchodu. V roce 2021 bydlela u svého synovce v Českých Heřmanicích-Borové ve statku, ve kterém se narodila.
