Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Dr. Felix Kafka (* 1925)

• 28. 6. 1925 narozen v Praze jako druhý syn

• židovská rodina advokáta a předsedy Židovské obce v Praze

• 28. 6. 1939 odjezd s bratrem do Anglie tzv. Wintonovými vlaky

• krátce tábor a škola v Southamptonu

• září 1939 příjezd otce do Anglie

• 3 roky internátní škola v Cheltenhamu

• studium chemického inženýrství v Londýně

• 1945 návštěva Československa, setkání s matkou

• návrat do Anglie, dokončení studia

• prosinec 1948 otec zemřel, matka se přestěhovala do Anglie

• pracoval jako chemický technolog v několika zemích

• s manželkou vychoval dvě děti

• žije v Yorku v Anglii

„Náš otec byl český žid, ne sionista. Cítili jsme se jako Češi, ne jako Židé žijící v Československu. To nás formovalo,“ vysvětluje Felix Kafka. Otcův postoj, jeho prozíravost i to, že vykonával funkci předsedy pražské židovské obce před vypuknutím války, tak zásadně ovlivnily osud rodiny Kafkovy za války.

Víc Češi než židé

Felix Kafka se narodil 28. června 1925 v Praze do židovské rodiny. Otec Emil byl advokát a současně předseda pražské Židovské obce, matka Eliška vyučovala francouzštinu, ale po sňatku se věnovala rodině a výchově dvou synů – staršího Jiřího Pavla (1924) a o rok mladšího Felixe. Rodina, ačkoli židovská, byla asimilovaná k českému prostředí. Pamětník uvádí, že se považovali za Čechy židovského vyznání. „Do synagogy jsme občas zašli, ale jen o velkých svátcích, jinak jsme nebyli nábožensky založená rodina,“ vzpomíná Felix Kafka.

Rodina žila podobně jako jiné židovské středostavovské rodiny v Praze. Jejich válečný osud se však lišil od příběhu většiny českých a moravských židovských rodin, které byly postupně zbaveny občanských práv i majetku a následně deportovány do ghett a koncentračních nebo vyhlazovacích táborů. Pravděpodobně otcova předvídavost a informace o vývoji politické situace stály u rozhodnutí rodičů vyslat oba syny s Wintonovými transporty do Anglie.

Odjezd jako dobrodružství

Felix spolu s bratrem odjížděli 28. června 1939, v den Felixových čtrnáctých narozenin. „Rodiče nás doprovázeli na nádraží a chovali se úžasně. Ačkoli pro ně jistě bylo hrozné posílat děti do neznáma, neplakali a povzbuzovali nás. Pro mě byl odjezd a cesta spíš dobrodružství,“ vzpomíná Felix Kafka. Po několikadenní cestě přes Německo a Holandsko dojeli do Londýna. Neměli být ubytováni v adoptivní rodině, takže putovali do uprchlického tábora, kde vykonávali drobné zemědělské práce, později přešli do školy v Southamptonu, kde zůstali několik týdnů.

V září 1939 se do Anglie dostal i otec Emil Kafka. V srpnu byl kvůli své funkci vyslán do Francie, kde měl zjišťovat možnosti emigrace českých židů, ovšem po vypuknutí války 1. září 1939 se do Protektorátu nevrátil a místo toho odjel do Londýna, kde zůstal do konce války. Pracoval v exilové československé vládě v úřadu ministra pro hospodářskou obnovu Jaromíra Nečase. Ačkoli se snažil dostat do exilu i svou manželku, nepodařilo se to - zůstala v Protektorátu a nevyhnula se deportaci.

Jestli nás to má praštit…

Felix a jeho bratr studovali na internátní škole v Cheltenhamu, kde zůstali tři roky. S otcem, který žil v Londýně, se vídali jen příležitostně. V létě 1942 vstoupil Jiří Pavel do československé armády v Anglii a poté do RAF, v jejíchž řadách zůstal až do konce války. Felix po ukončení škol v Cheltenhamu pokračoval ve studiu chemického inženýrství v Londýně. V té době žil s otcem. Takto vzpomíná na bombardování Londýna: „Pouze jednou jsme se s otcem při náletu šli schovat do stanice metra, ale tam to bylo dost nepříjemné. Od té doby jsme pak zůstali doma v posteli a říkali jsme si: ´Jestli nás to má praštit, tak ať nás to praští.´ Ale unikli jsme.“  Během studia chemie se podílel na výzkumu malých raket a stejně jako další se zapojil do organizované domobrany, tzv. Home Guard.

Ihned po skočení války se otec vrátil spolu s dalšími členy exilové vlády do Prahy. V létě 1945 odjel do Československa se studentskou delegací i Felix. Setkal se s bratrem i matkou, která prošla ghettem v Lodži, táborem v Osvětimi a osvobození se dočkala v táboře Bernsdorf (Bernartice). Felix se vrátil do Anglie, aby dokončil studia. Po únoru 1948 se v Anglii rozhodl zůstat natrvalo.

Nemusel byste se vrátit

Vývoj v Československu šel jiným než demokratickým směrem, o čemž se Felix přesvědčil brzy. V prosinci 1948 zemřel otec, a když se Felix snažil získat vízum, aby mohl jet na otcův pohřeb do Prahy, úředník na československém konzulátu v Londýně ho upozornil: „´Vízum vám s radostí dám, ale dejte si pozor. Vy jste za války spolupracoval s anglickou armádou na vývoji raket, nebyl jste v československé armádě, tak hrozí, že by vás mohli povolat. Dejte si pozor, nemusel byste se vrátit.‘ Jeho varování jsem vzal vážně a na otcův pohřeb jsem jet nemohl,“ vysvětluje Felix Kafka. Do Anglie, kam se vrátil několik let po válce i bratr Jiří Pavel, pak za syny přijela po otcově smrti i matka.

Felix Kafka pracoval celý profesní život jako chemický technolog – jeho odbornost ho pracovně zavedla do Holandska, Belgie i Austrálie. S manželkou, s níž prožil 64 let společného života, vychoval syna a dceru. I jako penzista pracoval jako konzultant v oboru chemie pro Evropskou unii v Bruselu, s aktivní prací přestal teprve nedávno. Přednáší v rámci univerzity třetího věku a pracoval také jako tlumočník pro Romy z České republiky, kteří procházejí v Anglii azylovým řízením. Ačkoli i po více než 75 letech v cizině mluví velmi dobře česky, za svou vlast dnes už považuje Anglii: „Je to země, kde jsem našel domov, když jsem musel utéci, “ připomíná Felix Kafka. Jeho zamyšlení je tak velmi aktuální i v dnešní době