Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Karel Kafka (* 1946)

• narozen 1. srpna 1946 ve Znojmě

• rodiče i prarodiče byli tzv. vídeňští Češi, dědeček Jan Kafka byl dlouholetým předsedou obuvnického svazu v Rakousku

• během invaze vojsk Varšavské smlouvy ve Znojmě spolu s kamarády rozdávali v ulicích Znojma informace šířené z cyklostylu v horní budově gymnázia

• byl svědkem neúspěšného pokusu o stržení sochy rudoarmějce na znojemském náměstí; snahu lidí o stržení sochy rozehnala okupační vojska střelbou do vzduchu

• pedagog a trenér, v letech 1973–1974 držitel titulu trenér roku

• spolu s lyžařskými nadšenci v 70. letech vybudovali lyžařský svah s vlekem v obci Boskovštejn

• dlouholetý pedagog a trenér na ZŠ Kravsko a ve sportovních třídách ve Znojmě

• v roce 2022 žil ve Znojmě s manželkou a želvou, o kterou se stará už šedesát dva let

Najednou jsme měli hrozný strach

Když se Karel Kafka na konci července roku 1968 vrátil z vojny domů, nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo dojít k jakékoliv politické změně. V úterý se vrátil z vojny a v sobotu téhož týdne se ženil. Najednou u dveří 21. srpna brzy ráno někdo zvoní, manželka Karla Kafky už v té době byla v práci. „Sousedka odspodu volala, že nás napadli Rusi, že nás obsadili Rusi,“ vzpomíná pamětník na to, jak se o invazi vojsk Varšavské smlouvy dozvěděl. „Bylo nás asi pět nebo šest kamarádů, scházeli jsme se na tehdejším náměstí Vítězství, tam, jak bývala prodejna u Buchala, dnes je tam restaurace. Tam jsme měli takové stanoviště. Z horního gymnázia nám cyklostylovali letáky a zprávy a my jsme to spolu s kamarády rozdávali,“ popisuje Karel Kafka bouřlivé dny provázející srpnovou invazi. O této činnosti pochopitelně museli další desítky let mlčet. Vzpomínky doprovází i velký strach a nejistota, kterou tehdy zažívali. „Na náměstí byl rozrytý asfalt od tanků. A někdo chtěl strhnout sochu rudoarmějce, co tam stojí. Už měli kolem provaz, bylo tam i nákladní auto, véeska, a hrozně moc lidí,“ vypráví Karel Kafka a pokračuje v líčení tehdejší nepřehledné situace: „Najednou jsme od divadla slyšeli střelbu, naštěstí stříleli do vzduchu. Byl jsem tam i s tatínkem a nemohl jsem ho dostihnout, jak rychle utíkal domů. Najednou jsme měli hrozný strach, když vyšla salva a my jsme nevěděli odkud,“ popisuje situaci, na kterou nepříliš rád vzpomíná.

Vážená rodina vídeňských Čechů

Karel Kafka se narodil 1. srpna 1946 ve Znojmě, jeho rodina však v té době v Československé republice žila jen velmi krátce. Oba jeho rodiče se narodili a až do konce druhé světové války žili v Rakousku coby vídeňští Češi. Dědeček Jan Kafka byl dlouholetým předsedou svazu obuvnického v Rakousku ve Vídni, kde nabyl velké vážnosti. Dokonce byl delegován na pohřeb prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Toho přežil o sedm let – zemřel v roce 1944 a byl mu vystrojen slavnostní pohřeb ve Vídni, na kterém byla hrána i československá hymna, tehdejšímu fašistickému režimu navzdory. Ve stejném měsíci zároveň přišla babičce zpráva, že její nejstarší syn a strýc Karla Kafky, který se též jmenoval Karel, padl v druhé světové válce. Zůstala po něm mladá žena, která se s rodinou dobře znala, a tak se po čase provdala za druhého nejstaršího syna, a to Jana, otce Karla Kafky. Jména Jan a Karel se v rodině dědí z generace na generaci, nejmladší nositelé jména jsou nyní již čtvrtí v pořadí.

Dětství ve Znojmě

Po skončení druhé světové války se celá rodina Kafkových přesunula do Znojma. Karel Kafka má schovaný doklad své maminky z celního úřadu dosvědčující, že jest české národnosti a že se v letech svého pobytu ve Vídni vždy ke svému původu hlásila. Po stránce národní a politické tak proti ní není námitek.
Rodina bydlela v blízkosti nádraží, které bylo po konci druhé světové války vybombardované, stejně jako domy okolo. To bylo pro malé kluky navzdory zákazu místo, které je přitahovalo. Pamětník vzpomíná, že ruiny a opuštěné sklepy poskytovaly ideální kulisy pro dětské hry na četníky a zloděje, na vojáky apod.
V mládí Karel Kafka rád sportoval. Nejdříve to byly neorganizované dětské hry, později začal hrát tenis. „U tenisu jsem ale měl pocit, že se nějak strašně honím,“ vypráví pamětník s úsměvem. „V deváté třídě byla okresní soutěž sportovních her mládeže, kde jsem poprvé v životě běžel 60 m na škvárové dráze. Vyhrál jsem rozběh, meziběh i finále – a atletika mě chytla,“ popisuje Karel Kafka svoje sportovní začátky. Později se věnoval zejména sprintům a skoku dalekému.

Učitel, trenér a lyžař

První rok vojenské služby absolvoval při studiu vysoké školy, kde se vždy na jeden den v týdnu účastnil vojenské přípravy. Druhý rok vojny trávil v Chebu, odkud se vrátil učit na ZŠ Kravsko, kde strávil devět let. Karel Kafka tam začal trénovat atletiku. Hned v prvních letech vyhráli okresní soutěž a někteří ze žáků to dotáhli až do československé reprezentace. V letech 1973–1974 získal v anketě nejlepší sportovec titul trenéra roku.
V roce 1975 se ve Znojmě otevřely třídy s atletickým zaměřením. Karel Kafka v té době studoval trenérskou školu v Nymburku, odkud přešel do Znojma, neboť na škole byla podmínka, že tam musí být jako učitel trenér druhé třídy. Nějakou dobu byl zaměstnán i jako vedoucí trenér a na sportovních třídách učil až do odchodu do důchodu v roce 2008.
V 70. letech v lyžařském oddíle objevili zajímavý svah na Boskovštejně. Jako sportovní nadšenci se rozhodli, že tam zbudují vlek. „Začali jsme od píky, nebylo tam vůbec nic. Zarostlý svah, částečně stromy, museli jsme přemístit i potok a vykopat elektřinu,“ líčí Karel Kafka krušné začátky lyžování na Boskovštejně. S budováním tehdy pomáhaly i sportovní třídy. V současnosti už však svah kvůli nedostatku sněhu dávno nefunguje a vše se tam rozpadlo.
Po roce 1990 se oficiálně rozpadly i sportovní třídy. Spolu s tehdejším ředitelem je však chtěli udržet, tak začali dělat volejbal a později se přeorientovali na fotbal a florbal. K jeho povolání ho pojí celoživotní láska a na léta kantořiny a trenérství vzpomíná velice rád, stejně jako na svoje žáky. „Já si nepamatuji, že bych někdy někomu musel dát poznámku,“ popisuje pamětník. „Vždycky jsme se nějak domluvili,“ usmívá se smířlivě.

Nesrovnalosti v občanství

S rozdělením Československa v roce 1993 Karel Kafka objevil nesrovnalosti v národnosti „Já jsem dostal první občanku v patnácti letech, další někdy po vojně a pak když jsem měl svatbu. Určitě tam pak ještě nějaká občanka byla, ale když jsem si šel v roce 1993 po rozdělení Československa pro novou občanku, tak mi ji nechtěli dát,“ popisuje pamětník. Ten pak s manželkou náhodou dohledal doklad o udělení československého státního občanství, které bylo uděleno otci, matce i nezletilému Karlu Kafkovi až tři roky po jeho narození. Do té doby měl rakouské občanství, „ale žádné výhody mně z toho neplynou,“ popisuje pamětník se smíchem.

V roce 2022 žil Karel Kafka ve Znojmě. Kromě rodiny se staral také o želvu, kterou chová už šedesát dva let.