„To jsem chtěla říct, že v Praze byla židovská náboženská obec. Dvakrát do roka, na svátky Pesach a Nový rok, tam byly pokaždé programy, ale já jsem se tam necítila dobře. Když jsem tam přišla a byl tam program, prostě jsem se tam necítila dobře. Neměla jsem tatínka, neměla jsem maminku doktorku, což měl poměrně každý. I moji kamarádi měli otce, ten byl inženýr nebo doktor, ale moje maminka pracovala. Jednou, před nějakým svátkem, mi zavolali domů. Nějaká paní ze židovské náboženské obce mi volala, že zjistila, nevím přesně odkud, že jsem na konzervatoři, že tam studuji, a jestli bych mohla vystoupit v tom programu u nich. Nejdřív jsem samozřejmě nechtěla, ale pak mě tolik prosila, že jsem to udělala. Po skončení, když už byla volná zábava a seděli jsme u stolu, tak najednou mě poznali, že jsem tam hrála a vystupovala. Předtím, jak už jsem řekla, maminka nebyla doktorka a neměla žádný titul, ale když už jsem tam vystupovala, tehdy jsem byla někdo. Ale já to nemám ráda.“
„V roce 1942 vzali mého tatínka do Majdanku, do Polska, a bohužel se nevrátil. Zahynul tam. Můj dědeček, maminčin tatínek, to samé. Nás, maminku, moji sestru a mě, gardisti poslali do Seredi. To byl pracovní tábor na Slovensku, kde jsme byly dva a půl roku. Maminka tam pracovala, šila na šicím stroji, a moje sestra jí pomáhala skládat ty věci, které jiné švadleny i maminka ušily.“
„Tak jsme se dostaly do jedné vesnice, která se jmenuje Brezová pod Bradlom. Malá vesnička, ale teď můžu říct, když jsem se tam vrátila po nějaké době, už to není malá vesnička, ale malé, moc hezké městečko. Teď se zase vrátím do roku 1944. Jedna rodina nám opravdu pomohla, nechali nás u sebe bydlet. Maminka tam byla jako služebná a moje sestra pracovala v nějaké jiné rodině také jako služebná. Tam jsme byly až do osvobození v roce 1945.“
Miriam Kama se narodila 4. června 1938 v Bytči na severozápadním Slovensku jako Božena Langová. Pochází ze židovské rodiny, její rodiče v Bytči provozovali tiskárnu a papírnictví. V roce 1942 byl otec deportován do koncentračního tábora v Majdanku, kde zahynul. Matka s Miriam a její starší sestrou Lydií byly uvězněny v pracovním sběrném táboře v Seredi. Koncem srpna 1944, během Slovenského národního povstání, ze Seredi odešly a od té doby se skrývaly v Nitře a Brezové pod Bradlom až do osvobození. Po skončení války se vrátily do Bytče, ale záhy se přestěhovaly do Žiliny. Nějakou dobu žila pamětnice u své tety v Šumperku. Miriam v roce 1950 složila zkoušky na pražskou konzervatoř, kde studovala hru na klavír. V roce 1953 byla její sestra Lydia Sternová uvězněna na dva roky pro organizování ilegálních přechodů hranice. V Praze Miriam vyučovala hudbu a žila zde až do konce roku 1964, kdy se spolu s matkou vystěhovala do Izraele. V Izraeli pracovala jako učitelka hudby, vdala se, s manželem Pavlem Kamou v 70. letech pobývala pracovně pět let na Barbadosu. Je aktivní v krajanském sdružení Čechoslováků v Izraeli (Hitachdut joc´ej Čechoslovakia), od roku 1990 vykonává funkci předsedkyně haifské pobočky. Miriam Kama žije v Haifě.
