Byl to život kolikrát strašně smutný, ale krásný
Ludmila Kantorová se narodila 30. dubna 1941 ve Vysokém Mýtě. Otec František Valert byl vojákem vládního vojska a rodina bydlela v kasárnách pod dohledem německých vojáků. Ludmila sledovala odchod německých vojáků z kasáren a příchod Rudé armády. Otec při pomáhání partyzánům onemocněl a po konci války zemřel. Ludmila se s matkou a sourozenci přestěhovala do Olomouce. Matka jí předávala katolickou víru a vodila do kláštera, který ale komunisté v roce 1950 zlikvidovali. Jejich dům se stal útočištěm pro kněze sloužící v Olomouci v Pomocných technických praporech. Ludmila chodila do náboženství a kvůli tomu nemohla jít na pedagogickou školu. Vystudovala obor laborantka na zdravotnické škole a od roku 1959 pracovala na kožní klinice Fakultní nemocnice Olomouc. Provdala se za Lubomíra Kantora, který tak jako ona po válce skautoval. Po obnovení skautingu v roce 1968 s manželem založila 7. oddíl Olomouc. V srpnu se účastnila Jesenické lesní školy, která ale skončila předčasně kvůli invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Její bratr, kameraman František Valert, v roce 1969 emigroval a znovu se s ním viděla už jen jednou. S manželem po opětovném zákazu skautingu v roce 1970 dál tajně skautovali až do roku 1989, kdy mohli vystoupit z ilegality a ve skautingu pokračovat. V nemocnici pracovala až do roku 1997, kdy odešla do důchodu.