Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Zpět na stránku pamětníka

Nikos Karagiorgis (* 1940)

Maminka mě nepoznala

  • narozen v roce 1940 ve vesnici Fustani v Řecku

  • v roce 1949 z jugoslávského Bulkesu odjel do Polska, kde žil v dětském domově až do svých 14 let

  • v roce 1954 byl v rámci slučování rodin poslán do Československa

  • v Opavě se vyučil strojním zámečníkem

  • zpět do Řecka se vrátil poprvé v roce 1975

  • na začátku 90. let plánoval přestěhovat se zpátky do Řecka natrvalo, ale nakonec zůstal

Nikos Karagiorgis – resumé

Nikos Karagiorgis se narodil v roce 1940 v řecké vesnici Fustani, která leží asi 120 km severně od Thesaloniki. Z Řecka odešel kvůli občanské válce ve věku osmi let. Nejprve se dostal do jugoslávského města Bulkes, které se stalo centrem řeckých emigrantů. Do Jugoslávie přicestoval s maminkou a mladším bratrem, který bohužel v Bulkesu ve věku čtyř let zemřel. Nikos byl po roztržce Moskvy s Bělehradem poslán vlakem do Polska, kde byl umístěn do dětského domova. S rodiči se opět setkal až ve 14 letech, kdy v rámci slučování rodin organizovaného Červeným křížem přijel z Polska do Československa. Poznal tak i svoji mladší sestru, která se jeho rodičům narodila již na československém území. Na setkání má smíšené pocity, protože zatímco on maminku na krnovském nádraží hned poznal, ona jeho ne. V Krnově si rychle našel nové kamarády a začal se učit česky. Posléze se v Opavě vyučil strojním zámečníkem. Toto povolání později rovněž vykonával v několika závodech v Krnově a okolí. Rodiče doma udržovali řecké tradice a při oslavách se připíjelo: „Příští rok doma.“ Do Řecka se Nikos znovu podíval až v roce 1975. Plánoval se tam vrátit natrvalo, ale z rodinných důvodů nakonec zůstal v Československu.

 

 

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Sixty Years After. Memory of Greek Civil War Refugees in Czechoslovakia, 1949-2009

  • Příbeh pamětníka v rámci projektu Sixty Years After. Memory of Greek Civil War Refugees in Czechoslovakia, 1949-2009 (Martina Macáková)