„To se všecko rozprsklo. Všechno! Teď tam byly nastavený už i auta od jinejch jednotek. Něco se trhalo na větvích – ty miny – něco padalo na zem, to vyhazovalo zas rukávy a pláště na větve na strom. No, rozsekali nás, doslova. Já jsem se koukal někam schovat. Teď jsem tam uviděl rotmistra, kterej nás cvičil. My už jsme teda měli velitele jinýho, už nás necvičil, ale on mi vůbec nevěnoval pozornost, bylo jenom vidět zděšení v jeho očích – a to byl ostřílenej voják, z Ruska. Já jsem si nevěděl rady, akorát jsem zahučel pod jedno auto – pod dodge – ono tam bylo opuštěný, vojáci byli pryč, tak jsem tam zahučel a chvíli v tom počkal. Pak když to na chvíli ustalo, vylezl jsem a hned jsem volal kde koho. ‚Nevíš, kde jsou tamty?‘ ‚Asi šli tadyhle do tý vesnice,‘ někdo mi řekl. Tak já jsem se hnal do té vesnice. A miny pořád padaly. Do té vesnice to bylo přes řeku. Já jsem brodil – tam bylo míň vody, ale já to brodil. Já tam přišel: ‚Ne, ne, my jsme tady jiná jednotka, tady nikdo sem nepřišel teďko.‘ Tak já zase zpátky, zase jsem je hledal v té palbě.“
„Žádný čítanky jsme neměli, ale přišly stanovy strany. A těch bylo dost, i novin bylo dost. Když jsme dopsali polský sešity, co jsme ještě měli – to bylo kousek polsky a pak jsme pokračovali a psali tam ruský úkoly. Pokračovals, jako kdyby se nechumelilo. Učitel neuměl rusky, ale to, co se dycky naučil – do rána – tak to nám druhej den řekl.“
„Němci zavřeli mlejny. Když jsi zkrmoval obilí, to bylo zlý. Kdybys zkrmoval šrot, to bylo zlý. A přitom ale potřebovali maso, abys odevzdal dodávky. Nějaký dodávky jsme museli mít. Teď nám nařídili pěstovat tabák. A kdo neměl pole, musel škrábat jakýsi keře... kůru z keříků a z toho dělali nějakej... na vši... vojáci trpěli všema během celý války... já říkám dodneška, když si někdo vzpomene na nějakou smlouvu, která vede k válečnýmu konfliktu, tak by měl zkusit jít na čtrnáct dní mezi vši do zákopu a byl by z toho vyléčenej.“
Josef Kaufman se narodil 14. listopadu 1926 ve vesnici Leduchówka, která leží ve Volyňské oblasti nedaleko Lutsku. V roce 1939 toto, v té době polské území obsadili Rusové. Začalo budování kolchozů, do kterého museli i pamětníkovi rodiče. O dva roky později obsadili území nacisté a Josef Kaufman zažil další dobu útlaku, spojenou s častými nájezdy banderovců. V roce 1944 narukoval do 1. československého armádního sboru. Po rychlém výcviku se účastnil bojů u Machnovky, Dukly i obléhání Liptovského Mikuláše. Dne 28. dubna 1945 byl raněn a převezen do nemocnice. Po válce se přestěhoval do Československa. Spolu s dalšími volyňskými Čechy zde zakládal zájmovou skupinu. Začátkem 50. let prožil období další kolektivizace, tentokrát československé. V roce 1953 prodal svůj statek a přestal hospodařit na svém. Až do důchodu pracoval v zemědělství. Josef Kaufman zemřel 11. července roku 2022.
