Miloslava Kelblová

* 1936

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • "A když jsem se tam dočkala propuštění, tak jsem samozřejmě jela vlakem do Budějovic, kam jsem byla nadelegovaná povinně k tetě, která měla už Jindřišku. A tam jsem dostala hned jakoby pomyslnou pěstí do nosu, protože když jsem zaklepala… maminka předtím mně vykládala, když bych byla u tety, co všechno musím dělat a jak musím bejt hodná, ťuťuťu, jak se to říká. Takže já nabitá tím, že budu dělat všechno, co tetě je na nose, tak mě nepustila ani přes práh a řekla, že už mají jednoho parchanta dost, ať si jdu, kam chci. To mi bylo ještě pořád těch 15, to už mi bylo 16 let."

  • "Já si myslím, že jsem tam byla asi tak měsíc nebo šest tejdnů, ale užila jsem si za tu dobu, co jsem tam byla jedno koupání. To byly čtyři ženský do jedněch necek, dřevěnejch, to nás zahnali, tam jsme se svlíkly. Dovedete si představit, když nemáte hygienický pomůcky? Nic? My jsme neměly mejdlo, pastu na zuby, zubní kartáček, nic. Mně to neměl kdo poslat, protože jsem neměla ani komu psát. Takže jsme musely asi pěkně vonět a být pěkně špinavý. A teď jsme se svlíkly před těma bachařema, který tam samozřejmě stáli a dělali na nás, jaký jsme hnusný, smradlavý. To je neskutečný ponížení. V životě jsem už takový ponížení nezažila. No, ale směly jsme se omýt za ty, za ten měsíc, v těch neckách dřevěných čtyři."

  • "Kadlček, aspoň tak se nám představil, řekl, že tátu převáděl přes hranice, že táta mu zaplatil za to, aby převedl i nás a že máme na rozmyšlení asi týden, jinak že jde pryč a že my tady zůstaneme. A protože samozřejmě já se cítila strašně ukřivděná. Asi jsem byla v tom neskutečnej sobec bez rozumu, kdy jsem řekla, že já prostě chci jít za hranice, že chci studovat, že táta mi vždycky sliboval, že budu studovat někde v zahraničí, to mně sliboval, protože říkal, sám jsem se k tomu nedopracoval. Budeš to ty. Takže to ve mně žilo jako, bych řekla, takovej plamen, který mě prostě poháněl někam dopředu a já jsem řekla mamince, že půjdeme za hranice. A ona máma nechtěla, maminka šla pod mým nátlakem, opravdu musím to říct tak, jak to bylo, a myslím si, že pak jsem toho litovala kvůli ní i kvůli sestře, že jsem jí k tomu donutila, ne kvůli tomu, že jsem byla zavřená, ale kvůli tomu, že to odnesla máma se sestrou. Byl to můj sen, za kterým já jsem si chtěla jít za každou cenu a za každý oběti prostě, takže opravdu jsem je donutila a mrzí mě to dodneška. A zajímavý je, že mě nemrzí potom ani to vězení, ani nic. Já to beru jako neskutečnou životní zkušenost. Nelituju se, jako. Nevzpomínám na to, že bych se slzou v oku se litovala, já chudák. Nebyla jsem chudák. Já jsem to vlastně zažila proto, že jsem si vydupala tu vysněnou cestu, ten vysněný pobyt na škole, a to byl trest takovej za to."

  • Celé nahrávky
  • 1

    České Budějovice , 10.11.2019

    (audio)
    délka: 01:40:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
  • 2

    České Budějovice , 25.11.2019

    (audio)
    délka: 01:19:08
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
  • 3

    České Budějovice , 22.01.2024

    (audio)
    délka: 02:32:50
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
  • 4

    České Budějovice , 18.03.2024

    (audio)
    délka: 02:16:19
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Když se budeš usmívat na lidi, tak se svět bude smát na tebe

Miloslava Kelblová v roce 1951
Miloslava Kelblová v roce 1951
zdroj: Archiv bezpečnostních složek, vyšetřovací spis arch. č. V-189 BN

Miloslava Kelblová se narodila 16. března 1936 v Purkarci u Hluboké nad Vltavou. Od svých pěti let žila s rodiči Marií a Karlem Krůtovými v Praze. Po válce se její otec stal soudním znalcem a rodinu velmi dobře finančně zajistil. V roce 1951 Karel Krůta emigroval do Rakouska. Ještě týž rok se o nelegální přechod státní hranice pokusila i Miloslava Kelblová se svou matkou, sestrou a strýcem. Všichni byli zadrženi a následně uvězněni. Miloslava Kelblová si odpykala trest odnětí svobody ve výši šesti měsíců. Po návratu z vězení v roce 1952 ji, jako bývalou politickou vězenkyni, zaměstnali jen na nejnižších pozicích v nemocnici v Českých Budějovicích, poté se vypracovala na zubní instrumentářku. V roce 1953 kvůli finanční situaci odešla ze zdravotnictví do gastronomie. Od roku 1969 byla barmankou. V 90. letech vedla barmanskou školu a napsala několik odborných knih. Byla dvakrát vdaná a měla jednoho syna Dalibora. V roce 2024 žila v Litvínovicích u Českých Budějovic.