Ing. Alexej Kelin

„Tak jsem vylez, pitomec, v kravatě a saku z toho transportéru, tam shromážděný dav a já říkám: ‚Dobrý den, prosím vás pěkně, kde je tady pošta? Potřebuju si zavolat.‘ No tak to zahučelo: ‚Ty svině kolaborantská!‘ A už lítaly dlažební kostky.“

„Já jsem byl samozřejmě pokřtěn jako pravoslavný, v té době, ale ti pravoslavní kněží, kteří tady byli, to byly skvělé, silné osobnosti. Právě proto, že měli za sebou občanskou válku, všechny ty hrůzy, to byli lidé, kteří šířili křesťanství podle jeho zásad, ne podle vnější formy, to znamená soucit, podporu... tady byl skvělý kněz, který vlastně oddával i moje rodiče v Mikulášském chrámu na Staroměstském náměstí. Ten žil velice chudě, měl jednu postel, kuchyňku a kumbál, a když přijel někdo, kdo na tom byl velice špatně, tak tyhle ty lidi pustil do té své postele a sám si ustlal u sporáku v tý kuchyňce na zemi. To byla hlava pravoslavné církve v českých zemích.“

„Když přišli za otcem, že se chystá povstání proti bolševikům a že zoufale potřebují odborníky k velení dělostřeleckých baterií, tak on prohlásil, že už válčit nebude, že to je ještě navíc bratrovražedná válka, která k ničemu dobrému nevede, no a ten děd, který ho tak vychovával k té slušnosti a k tomu odporu k veškerému válčení, mu říká: ‚Ale tohle je strašný zlo, tomu se přece musíš bránit, když se nebudeme bránit, tak s tím souhlasíš, tak seš vinen.‘“