Athanasios Kesidis (* 1943)

Athanasios Kesidis

 

„Když do Řecka přijede nějaký soubor z Česka, hned se jdu podívat. Zajímá mě to.“

 

 

• narozen 1943 v obci Akritas, okres Kilkis
• rolnická rodina
• otec partyzán, v ELAS i DSE
• v řadách DSE padli starší bratr a sestra
• roku 1948 s matkou a mladším bratrem odešli do ČSR
• dětské domovy
• otec přišel později, pracoval v Královopolské
• žil v Brně, gymnázium v Králově Poli
• brzy se oženil a rozvedl
• večerní průmyslovka
• roku 1978 návrat do Řecka
• pracoval v kamionové dopravě
• pravidelně se do ČR vrací

 

        

Pan Athanasios Kesidis se narodil roku 1943 ve vesnici Akritas v okrese Kilkis v severním Řecku. Pochází ze zemědělské rodiny. Otec pana Kesidise bojoval za druhé světové války proti Němcům a následně v řadách Řecké demokratické armády (DSE) v občanské válce. „Měl jsem dva starší sourozence, padli v občanské válce, bratr a sestra.“

 

 

Odchod do Československa

 

Kvůli občanské válce musel roku 1948 malý Athanasios s maminkou a mladším bratrem odejít přes Jugoslávii a Maďarsko do Československa. Tři čtvrtě roku žili v jugoslávském Bulkesu. Na tamější pobyt si však nepamatuje. Tatínek v té době ještě bojoval v řeckých horách a do Československa se dostal později, vlastně náhodou. „Partyzáni, když prohráli, tak se stahovali do Jugoslávie. Tam je rozdělovali a z nějakého důvodu – to byla náhoda, někoho posílali do Sovětského svazu, jiné do Polska, Maďarska – se otec dostal taky do Československa. Ani nevěděl, že jsme tady, dozvěděl se to, až když přijel do Československa.“

 

 

Život v dětském domově

 

Malý Athanasios však s rodiči nebydlel a prošel několika dětskými domovy. V dětském domově v Plané pracovala jeho matka krátce jako uklízečka. „Maminka tam uklízela, taky se tam dostala nevím jak, jestli to byla náhoda, nebo ji tam dali.“ Na dětský domov v Plané však nemá jen dobré vzpomínky. „Tam nás měli jako vedoucí knězi, ti se k nám nechovali hezky. Dostávali od československého státu peníze, šatstvo a takové věci, aby nám je dali, ale oni nám to nedávali. Vím, že jsem se dělil o bačkory s bratrem, když on chtěl jít ven, tak bral bačkory on a chodil si hrát ven a já jsem musel čučet doma. Oni se k nám nezachovali dobře.“ 

 

V ostatních dětských domovech však byl pan Kesidis spokojen. „Jinak se zachovali dobře, to bylo všechno pěkný, měli jsme všechno, k Vánocům nám dávali dárky, jako pomeranče, cukrlata, v padesátých letech toho nebylo nadbytek, ale my jsme měli.“

         

V jednom dětském domově byl malý Athanasios v oddíle se slavomakedonskými dětmi. „Nás tam bylo třicet pětatřicet děcek, byli jsme tři Řeci a ti další byli Slavomakedonci. To byl akorát ten oddíl, kde jsem byl já, jinak ti další ne, to byli čistě Řekové. Ale u nás byla většina bulharsky mluvících Řeků (Slavomakedonců – pozn. autora). Maminka říkala, že já jsem se s nima domluvil tou bulharštinou.“

 

 

Školní léta a mládí

 

Athanasios začal chodit rovnou do české školy. „Ráno jsme se učili v českých školách a odpoledne jsme chodili do řeckých. Učili jsme se gramatiku, zeměpis čistě o Řecku, tři až čtyři předměty čistě pro nás pro Řeky.“ Poté, co otec s matkou dostali byt v Brně, se Athanasios odstěhoval do Brna, kde dokončil základní školu v Řečkovicích a gymnázium v Králově Poli.

 

Po dokončení gymnázia se pan Kesidis brzy oženil. Vzal si Češku, narodil se jim syn. Pan Kesidis si našel práci, aby mohl rodinu živit, a po večerech studoval průmyslovku. S ženou se však po pěti letech rozvedli.

 

Rodiče se také museli adaptovat na život v Československu, otec získal místo v brněnském podniku Královopolská. „Bylo to těžký, ta řeč, ale zvykli si, co mohli jiného dělat. Neuměli nikdy pořádně česky, vždycky měli takový zádrhele, ale domluvili se a to bylo to hlavní, že se mohli s kýmkoli domluvit a udělat si svoji práci.“

 

 

Návrat do Řecka

 

Od poloviny sedmdesátých let se řečtí emigranti mohli vracet zpátky do Řecka. Pan Kesidis se také rozhodl vrátit a v roce 1978 se odstěhoval do Řecka, do Soluně. „První cesta byla natrvalo. Kdybych se tam dostal na návštěvu, tak bych se tam nikdy nevrátil, mně se tam ze začátku nelíbilo, ale už jsem si zvykl, už je to o hodně lepší než před pětatřiceti lety, když jsem se stěhoval.“

 

Začátky byly těžké, dokonce uvažoval o návratu do Československa. „Finančně nám Řekové nepomohli, já jsem dostal tisíc drachem – co to bylo, to bylo tak jídlo na dva dny, to byla ta pomoc od Řecka, nepomohli vůbec. Já jsem měl to štěstí, že moji příbuzní z tátovy strany se k nám zachovali dobře.“

        

Proč se tedy pan Kesidis rozhodl vrátit do Řecka? „Tak když odmalička slyšíte ‚Vy jste Řek a musíte se vrátit‘, tak se vrátíte. My jsme byli vychováni k tomu patriotismu. To nebylo jako vůči dalším státům něco, že jsou míň nebo my jsme něco navíc. Nás učili – my jsme Řekové, musíme žít v Řecku. Odmalička jsem tohle slyšel.“

 

Do Řecka se posléze vrátili rodiče pana Kesidise, kteří přivezli i jeho syna. Ten se však začátkem 90. let vrátil do Československa a dosud žije v Brně. Ještě před pár lety reprezentoval Řecko v ledním hokeji.

 

Pan Kesidis nejdříve pracoval jako kontrolor v závodě. „Dělal jsem jeden rok kontrolu, ale tam špatně platili, tak jsem odešel a šel jsem dělat ke kamionům jako šofér a do pětašedesáti let jsem jezdil s kamionem.“

 

V Řecku se také setkal s negativní reakci místní společnosti. „Řekové, bylo jich hodně, nám říkali Češi. Někteří to mysleli, že řekli moje jméno a přidali ,ten Čech‘, takže ten, s kým mluvil, věděl, že mluví o mně. Bylo hodně těch, kteří nás neměli rádi, že jim bereme práci. Tady, co jsme byli, všichni byli vyštudovaní, nebo když nevyštudovali nějakou školu, tak měli aspoň odborné učiliště. Něco uměli udělat. Tam ty lidi většinou nebyli. My jsme byli lepší, školu jsme měli nebo jsme měli odborné učiliště, tu práci jsme znali líp, takže jsme jim ji opravdu trošku brali.“

        

Život v Československu rodinu ovlivnil. „Maminka dělala knedlíky nebo vepřo knedlo zelo nebo guláš s knedlíkama, takový maličkosti, ale nezapomněla na Československo. Sem tam, když mně nadávala, tak mně nadávala i česky.“ Dodnes slaví pan Kesidis v Řecku české Vánoce. „Na Štědrej den máme kapra. Já jsem sám, jak jsem se rozvedl, tak jsem se už neoženil, ale u bratra a švagrové máme bramborovej salát a kapra, to je každej rok.“ Řečtí navrátilci z Československa se stále scházejí, mluví mezi sebou jak řecky, tak  česky.

 

 

Politické názory

 

Pan Kesidis nebyl členem Komunistické strany Řecka (KKE) v Československu, politika ho nezajímala „Mně to bylo jedno, když jsem žil tady. Když jsem ale viděl v Řecku ty nepoměry, jaké tam existují, tak potom jsem začal podporovat komunisty a od té doby volím jen komunisty.“

 

K událostem roku 1968 uvádí: „Můj názor je, že Sovětský svaz sem neměl vpadnout, že to je chyba. Jestli tady ti lidi chtěli kapitalismus nebo cokoliv jiného, tak to je jejich věc. Ani Stalin si nedovolil, když nesouhlasil s politikou Tita, ani ho nenapadlo, aby vpadl do Jugoslávie a dal tam vládu, která by s ním souhlasila, ani ho to nenapadlo, tak Brežněva to nemělo napadnout taky. Chyba byla, že Sovětský svaz nevedl dobrou politiku a došlo k šedesátýmu osmýmu. Kdyby vedli dobrou politiku, tak k tomu nedošlo.“

 

Události roku 1989 sledoval již z Řecka a říká, že v Československu revoluce neproběhla. „Sovětský svaz tou politikou došel tak daleko, že se Československo stalo kapitalistickým státem. Ten převrat prakticky udělal vrch a lidi se jen dívali, ti se toho převratu nezúčastnili. Říkaj revoluci, máte daleko k revoluci, ani sametová, ani nic takovýho nebylo. To není pravda, že tu byla revoluce. Kdyby se nepřevrátili v Sovětským svazu, tak tady nic nebylo. A v Sovětském svazu zase – ty lidi se dívali a ten vrch to vyměnil.“

 

Dodnes pan Kesidis pravidelně jezdí do České republiky a sleduje českou kulturu. „Když do Řecka přijede někdo z Československa, třeba černé divadlo, tak já tam půjdu, protože je to z Česka. Kdyby to bylo z jiného státu, tak by mi to nic neříkalo, jelikož je to z Československa, jak Česka, tak Slovenska, tak se o to zajímám.“

 

 

 

Zpracoval Vladimír Kadlec, 16.12.2010