Jiří Klaban

* 1930

  • „V roce ’98, což je 600 let po Karlovi IV., jsme založili Skautskou univerzitu Pardubice. Na univerzitě za deset let proběhlo každý rok pět přednášek – každé dva měsíce byla jedna přednáška. Zvali jsme sem skautské osobnosti, a smyslem univerzity mělo být hledání programu pro skauty pro příští století – byl tady Břicháček, Šolc, Illnerová, Lemberk – ten tu byl dvakrát, Pilka tady mluvil o hudbě, i takovou atrakci jsme tenkrát udělali, že já jsem sehnal kontakt na Tomáše Maršíka, který žije dneska na Aljašce…“

  • „Původně jsem si vymyslel takovou pohádku pro oldskauty na Pařezskou Lhotu, kam jezdíme na tábory, šťastnou planetu. K tomu mě vedlo to, že na internetu existuje spousta krásných klipů a obrázků z přírody, ale i z lidský civilizace, a že to je ojedinělý. Říká se, že život na modré planetě je zázrak, protože nastavení fyzikálních podmínek je tak jedinečný, že zatím se nenašlo nic dalšího podobnýho, i když to třeba může být pravděpodobný. Takže řada lidí říká, že to je zázrak, že ten život tady existuje. A já říkám, že druhý zázrak by byl, kdyby lidi dokázali vytvořit šťastnou planetu z té modré planety. Když se řekne štěstí, tak to je tak široký pojem, ale existuje psycholog, pan Maslow, který definoval lidské potřeby, a já si myslím, že dostupnost pro splnění těchto lidských potřeb pro všechny obyvatele planety by byl základ pro šťastnou planetu. Takže bojovat o dostupnost těchto potřeb pro všechny lidi na planetě by znamenalo blížit se k ideálu šťastné planety, což je samozřejmě běh na dlouhou trať. A mně připadá přirozený, protože celý život skautuju, že skauting se svými ideály má nejblíž k ideálu šťastné planety.“

  • „V roce ’73 jsme tábořili v Teplických skalách. To bylo za totality a my jsme si usmysleli, že bychom měli udělat tábor v indiánským duchu, protože každá generace by si měla ty indiány zažít. A my jsme nechtěli ty naše členy o to ochudit. Jenže jak se řeklo indiáni, tak to byl vždycky pro SSM papaláše signál, že tam někde budou zase skauti – takže to bylo vždycky riskantní. Například šestý oddíl skončil jenom proto, že měli rozdělaný totem, a přišla na ně kontrola a na základě toho je osočili, že dělají skautování, a ten oddíl zakázali. Takže to byla taková hra vabank, abychom to přežili ve zdraví. Vymyslel jsem tehdy takovou věc, že když Engels napsal knížku ,Původ rodiny a soukromého vlastnictví‘, kde byla probrána prvobytně pospolná společnost, která byla představena na Irokézech. A já jsem si řekl, že to by nemuselo být špatný, protože kdyby nám začali něco vyčítat, tak my řekneme, že tady trénujeme prvobytně pospolnou společnost. Takže jsme se na to takhle teoreticky nachystali, ale měli jsme kliku, protože v tom roce se v Americe vzbouřili indiáni kvůli rezervacím, takže tady najednou byly plný noviny indiánů, protože oni se vzbouřili proti kapitalistům, a to bylo populární. Takže indiáni byli populární – my jsme měli na táboře oznamovatel, a když tehdy vyšla velká reportáž v Mladým světě, vystřihli jsme ji a vyvěsili na ten oznamovatel – takže jsme byli takhle nachystaný, a když přišla kontrola, tak jsme to všechno uhráli.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Pardubice, Nábřeží Závodu míru 1822, 17.12.2010

    (audio)
    délka: 02:12:59
    nahrávka pořízena v rámci projektu Skautské století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vychovávat lidi šťastné a spokojené

Kyb_dobova.jpg (historic)
Jiří Klaban
zdroj: dobová i současná: archiv pamětníka

Jiří Klaban se narodil 9. července 1930 v Hradci Králové, celý život jinak prožil v Pardubicích. Jeho rodiče byli živnostníci. Po skončení války v roce 1945, inspirovaný knihami Jaroslava Foglara, stál spolu s asi 150 dalšími nadšenci u obnovení činnosti pardubických skautských oddílů. Roku 1948 absolvoval lesní školu na Štiříně a spolu s kamarádem Milošem Potěšilem začal jezdit na expedice do hor. V roce 1948 Jiří absolvoval střední školu, kvůli původu rodičů se nedostal na VŠCHT do Prahy, o rok později (po praxi v chemickém závodu v Semtíně) byl přijat na nově vzniklou VŠCHT v Pardubicích, kterou roku 1954 absolvoval jako inženýr. Na škole se seznamuje se svou budoucí manželkou, kterou si vzal v roce 1956 a s níž žije dodnes. V roce 1968 stál u opětovného obnovení činnosti pardubických oddílů, po dalším zákazu začal jeho oddíl fungovat jako pionýrský, dál se ovšem snažil udržet skautské tradice a hodnoty. Po roce 1989 oddíl plynule přešel pod Junáka, Jiří Klaban stál u zrodu pardubického roverského kmene PARSu, se kterým organizoval expedice po Čechách a v zahraničí i akce pro veřejnost. Roku 1994 Jiří Klaban od PARSu odešel, v roce 1998 s několika přáteli založil Skautskou univerzitu Pardubice, jejíž náplní činnosti je pořádání přednášek a diskusí na téma další směřování skautského hnutí. Od roku 2008 se pak věnuje především oldskautským táborům.