Nejcennější je svoboda, svoboda projevu a pohybu
Zdeněk Klíbr se narodil 14. ledna 1929 v Mladé Boleslavi. Otec pracoval v automobilovém závodě Škoda, tehdejší ASAP, maminka se starala o domácnost a pamětník od dětství pomáhal na rodinném hospodářství. Chodil do měšťanské školy, která se musela několikrát stěhovat, budovy byly postupně využívány jako lazarety. Nastoupil na Vyšší průmyslovou stavební školu, ale v prosinci 1944 ji zavřeli a žáci museli nastoupit na práce. Zdeněk Klíbr se dostal na statek ve Vinci a záhy se pro něj jeho otci podařilo najít místo v továrně. Pro častá hlášení náletů končily směny mnohokrát předčasně. V roce 1947 dokončil průmyslovku a nastoupil na místo stavebního technika do firmy Hráský a Jenč. Po roce 1948 byla firma znárodněna a pamětník s kamarády se znepokojením sledoval změnu poměrů, vyhazování lidí ze škol a zaměstnání a zájem komunistů o jejich prozápadní orientaci. Rok po komunistickém převratu začali tisknout protirežimní letáky a po uvěznění kamaráda Mirka Nevrkla si řekli, že musí přistoupit k pádnějšímu projevu odporu. V roce 1950 proto odpálili nálož v mladoboleslavské redakci Rudého práva. Policii se nepodařilo je odhalit, až po třech letech, kdy si mezitím Zdeněk Klíbr odsloužil základní vojenskou službu v Litoměřicích, přišlo zatčení. Ve vyšetřovací vazbě v centrále Státní bezpečnosti v Bartolomějské ulici se při nekonečných výsleších k činu přiznali. Pamětníka odsoudili k dvanácti letům vězení. Do propuštění v roce 1958 prošel pankráckou věznicí a jáchymovským pracovním táborem. Fáral na uranové šachtě Rovnost. Po propuštění se oženil a pracoval nejprve jako zedník a později na místě technika a stavbyvedoucího.