Žít a nechat žít
Stáhnout obrázek
Miroslav Klička se narodil 20. srpna 1945 v Plzni. Otec byl tesař, jezdil domů jen na víkendy. Matka byla dělnice. Má o 10 let starší sestru. V roce 1953, když mu bylo osm let, zažil měnovou reformu. Matka ho vzala do průvodu, který pak v Plzni strhával Masarykovu sochu. Po základní škole se šel učit do Škodovky lakýrníkem a hned po vyučení, v 17 letech, v roce 1957 musel nastoupit na vojnu do Týniště. Tam se mu podařilo založit Duklu a spolu s dalšími vojáky závodili na pramicích, vyhnuli se tak povinnostem běžných vojáků. Dva týdny před koncem vojny dostal modrou knížku kvůli žaludečním vředům. Po vojně začal pracovat jako řidič, pak nastoupil k Vojenským stavbám, kde pracoval i jeho otec, a začal dělat řemeslo. V srpnu 1968 pracoval v Kněževsi na vojenském statku. 20. srpna, kdy měl narozeniny, sedl na motorku a jel je do Plzně oslavit. 21. srpna se chtěl vrátit do práce, už se ale nedostal z Plzně, všechny cesty uzavřeli vojáci. Když se dozvěděl o dění v rozhlasu, jel na místo a tam se k němu později dostala informace, že vojáci hlídkují u Pravdy a že je potřeba dostat noviny mezi lidi. Otvorem ve zdi v místě, kde vojáci nehlídali, se dostávaly noviny ven, několik lidí si je vždy rozebralo a rozváželi je po celém kraji. Po roce 1968 obsadili Vojenské stavby Rusové, Miroslav přišel o práci, a tak se stal řidičem v Pravdě. Později se dostal k fotografování, ale protože nebyl v partaji, musel odejít. Nakonec pracoval v Západočeské galerii. Odmítl spolupráci s StB. Dnes je v důchodu a říká, že mu na sametové revoluci v roce 1989 vadilo, že mnoho lidí jen převléklo kabáty. A že po odsunu ruských vojsk odsud neodešli Rusové, odešla jen armáda, a lidé, kteří mají na starosti naši zemi, zpívají častušky.
