Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jan Kloda (* 1926)

• narozen 23. prosince 1926 ve Vělopolí na Těšínsku

• roku 1944 narukoval do německé armády

• v říjnu 1944 se dostal do francouzského zajetí

• vstoupil do exilové polské armády

• absolvoval tankistický výcvik v Egyptě

• v červnu 1949 vstoupil do Církve adventistů sedmého dne

• v listopadu 1950 dostal povolávací rozkaz k vojenskému útvaru PTP

• 16. ledna 1951 odsouzen k odnětí svobody za vyhýbání se služebním povinnostem

• za odmítnutí vykonávat práci o sobotách opakovaně krutě trestán

• přepraven do trestaneckých táborů Nikolaj a Barbora na Jáchymovsku

• roku 1953 propuštěn na svobodu

• v letech 1954 až 1957 opět vězněn na Jáchymovsku

• po roce 1989 soudně rehabilitován

Jan Kloda se narodil 23. prosince 1926 ve Vělopolí na Těšínsku do  skromně zařízené domácnosti Josefa a Marie Klodových. Když mu byly čtyři roky, jeho maminka zemřela na tuberkulózu a otec Josef zůstal sám se čtyřmi dětmi. Našel si novou ženu Helenu a rodina se rozrostla o další čtyři děti.

Předložil Bohu prosbu

Po záboru Těšínska Německem připadlo rodině Klodových německé občanství. Kdyby jeho otec úřední rozhodnutí odmítl, rodinu by čekalo přinejmenším vystěhování a jiné formy perzekuce. Jejich synové tak museli narukovat do německé armády. Nejprve narukoval nejstarší Karel a v roce 1944 i samotný Jan. Před odjezdem na západní frontu se u Klodových sloužila rodinná bohoslužba. Pamětník předložil Bohu prosbu, aby ve válce nenastala chvíle, kdy bude muset zabíjet. Dobře znal všech deset božích přikázání a ani jedno z nich si nepřál porušit.

Kulky svištěly kolem hlavy

Když se Jan dostal na západní frontu s ostatními vojáky, doputoval k vesnici, která působila až podivně prázdně. Jen na pastvině se pásli koně. Vojáci jednoho koně ze stáda odchytili a chtěli jej připojit k vozíku. Kůň se ale splašil, utrhl se a odklusal pryč. Během toho, co vojáci naháněli koně, je předjela jednotka německých vojáků. Když pak znovu vyrazila skupina i s pamětníkem na cestu, nalezli onu skupinu postřílenou. Nejspíš na ni zaútočili Britové. V momentě, kdy procházeli kolem trosek, zazněla salva a celá jednotka se ocitla pod palbou. Jan zůstal stát na cestě s odchyceným koněm a vozíkem naloženým zásobami. Ostatní z jeho jednotky seskočili do příkopu, který je měl před palbou ochránit. Pamětník jako zázrakem přežil, i když mu kulky svištěly kolem hlavy.

Vojáci wehrmachtu se při svém postupu dostali několikrát pod palbu minometů. Britové ostřelovali vždy asi jen kilometr čtvereční. Výbuchy se nemilosrdně blížily k Janově skupině a každý z nich se snažil ukrýt za nejširší strom. Pamětník měl namířeno k poslednímu neobsazenému stromu, ale dříve než se k němu dostal, předběhl jej jiný voják. Jan tak neměl jinou možnost než se schovat do houštiny, která poskytovala minimální ochranu před útokem. Přesto ostřelování minomety přežil a jeho pozice zůstala bez zásahu. Když výbuchy utichly, uslyšel bolestný křik. Rozhlédl se kolem sebe a uviděl kráter u stromu, za který se chtěl před pár minutami schovat. V místě ležel voják, který Jana předběhl. Silná exploze německému vojákovi utrhla kus nohy.

V říjnu 1944 se Jan Kloda dostal do francouzského zajetí a podařilo se mu vstoupit k polským ozbrojeným silám pod vedením generála Anderse. Ze sběrného tábora byl před Vánocemi téhož roku převelen do Egypta, kde prodělal tankistický výcvik. Při jednom z mnoha večerů, když se právě nacházel ve stanu, zastesklo se mu po domově. Toužil po něčem, co by mu jej připomnělo. Vzpomněl si na své dětství, kdy jako malý rád četl, nejčastěji Bibli, kterou doma mívali. Hned následující den si jej zavolal Janův velitel a položil mu otázku: „Vy jste evangelík?“ A následně mu Bibli daroval. Pamětník tento dar s radostí přijal, jelikož právě v Bibli svaté nalézal slova útěchy.

Adventistou v komunistických lágrech

Jan Kloda po návratu z války začal pracovat na šachtě a věnoval se hlubšímu studiu Bible. Poznal adventisty sedmého dne a se zájmem se pustil i do jejich literatury. V červnu 1949 přijal křest a vstoupil do Církve adventistů sedmého dne. Adventisté věří, že oním svatým dnem není neděle, nýbrž sobota. Janova víra v Boha se stala hlavním předmětem střetů s komunistickým režimem a v listopadu 1950 nastoupil k vojenské službě u útvaru Pomocných technických praporů (PTP) v karvinských dolech. Jako adventista se však v sobotu odmítal účastnit jakýchkoliv akcí. 

Veliteli oznámil, že je adventista a v sobotu odmítá pracovat. Ten mu odpověděl: „Tady jsme na vojně, tady platí jiné zákony. Zde žádné výjimky neplatí…“ Ale pamětník se jen tak nevzdal. Neuposlechl rozkaz a následující sobotu se nehlásil do služby. Odmítl složit vojenskou přísahu, která byla v rozporu s jeho náboženstvím. Šestnáctého ledna 1951 mu soud vyměřil za vyhýbání se služební povinnosti tři roky odnětí svobody. Dostal se do věznice v Opavě, kde byl později na samotce. Byl ustanoven chodbařem a sobotní službu za něho převzal svědek Jehovův, za kterého na oplátku Jan přebíral služby o nedělích. Pamětník prošel pracemi v kamenolomu, cihelně, na stavbě vodní přehrady a za to, že odmítl vykonávat práci v sobotu, byl opakovaně trestán hladem. Během jednoho měsíce zhubl asi deset kilogramů své váhy. Ani to jej však neodvrátilo od víry v Boha.

Nikdo nebude korunován, který řádně nebojoval

Jan Kloda byl následně přepraven do tábora Nikolaj na Jáchymovsku a po několika týdnech byl přeložen do tábora Barbora. I tady byl pro svůj odmítavý přístup vykonávat práci o sobotách trestán, a to takovým způsobem, že ho v den, kdy odmítal nastoupit k práci, nechávali stát celý den venku i v nejtvrdších mrazech. „Táborový lékař mi řekl, že už se na to déle nemůže dívat. Řekl mi, ať v pátek za ním přijdu, že mi prý píchne mléčnou injekci. V sobotu dostanu horečku a na mráz mě už znovu nepostaví. Slíbil jsem mu, že za ním přijdu. Jenže přes týden jsem nad tím přemýšlel a přišel mi na mysl jeden biblický verš: ‚Nikdo nebude korunován, který řádně nebojoval.‘ Říkal jsem si, že tenhle způsob boje mi nepřísluší. Zašel jsem tedy za ním a sdělil jsem mu, že v pátek na injekci nepřijdu. A tak jsem v sobotu stál znovu na mrazu.“ I přes tak tvrdý boj nepolevil. Velitelem tábora mu bylo nakonec nabídnuto, že pokud nastoupí na podzemní práci k těžbě uranu, odměnou mu budou volné soboty. Jan souhlasil a na těžbě pracoval do roku 1953, kdy byl propuštěn na svobodu. Jenže obdržel další povolávací rozkaz k útvaru PTP, a protože se nevzdal své víry, byl v prosinci 1954 odsouzen podruhé, a to ke čtyřem letům vězení. Znovu absolvoval martýrium jáchymovských dolů.

Propuštění se Jan Kloda dočkal v roce 1957, kdy byl amnestován. Po návratu z vězení pracoval až do svého odchodu do penze jako civilní zaměstnanec v dolech na Karvinsku. Po roce 1989 byl soudně rehabilitován.