Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Božena Klusáková (* 1925  †︎ 2017)

• rozená Tvrdíková

• narozena 6. července 1925 v Čáslavi

• vychodila dívčí měšťanskou školu

• vykonávala manuální práce v mlékárně

• sestra Jarmila v letech 1941–1945 nuceně nasazená jako chůva v rodině říšského důstojníka

• v červenci 1943 rodiče zatčeni gestapem za poslech zahraničního rozhlasu, po dvou měsících propuštěni

• manžel Jaroslav Klusák – vedoucí mlékáren, rodina se stěhovala do jeho působiště

• osidlování pohraničí – Rynoltice, Krásný Dvůr, Karlovy Vary

• zemřela 21. května roku 2017

Člověk nežije ve vzduchoprázdnu, ale je součástí společnosti. Obklopují jej sociální sítě složené z jeho rodiny a přátel. Proto také okupace Československa a válka nějakým způsobem ovlivnily osudy všech obyvatel Protektorátu Čechy a Morava. Pokud nepostihla perzekuce pamětníka osobně, dotkla se jeho příbuzných či kamarádů. Takový příběh vypráví i Božena Klusáková, která vedla i ve válečném období relativně obyčejný život. Chodila do školy, poté do práce, vdala se. Prožila ale i velký strach o život svých blízkých.

Obyčejný život v Čáslavi

Božena Klusáková, rozená Tvrdíková, se narodila 6. července 1925 v Čáslavi. Pocházela z chudé rodiny. Její maminka Božena Tvrdíková, rozená Šindelářová, pracovala jako dělnice v čáslavské továrně – v potravinářských a drogistických Závodech Kosmos, které Němci arizovali a jejich židovské majitele Emila a Pavla Pickovy internovali v Terezíně.¹ Otec Bedřich Tvrdík pracoval jako obuvník. Za války doma vyráběl bačkory a jezdil s nimi na venkov, kde je vyměňoval za potraviny. Božena Klusáková vyrůstala obklopena širší rodinou. Měla ještě starší sestru Jarmilu a mladšího bratra Oldřicha. Tvrdíkovi bydleli ve vícegeneračním domku, který obývala i babička a teta s rodinou.

Pamětnice navštěvovala dívčí měšťanskou školu, kterou dokončila v roce 1939. Poté nastoupila do zaměstnání v mlékárně, kde vykonávala manuální práci. Tam se také seznámila se svým budoucím manželem.

Její ročník nebyl za druhé světové války nuceně nasazený, ale její sestra Jarmila se pobytu v Německu nevyhnula. V roce 1941 odjela s transportem mladých lidí do říše. Většina mládeže pracovala v těžkém průmyslu – v německých zbrojovkách, továrnách na letecké díly atd., některé české dívky však Němci umisťovali do rodin jako vychovatelky. Sestru Jarmilu nasadili jako chůvu do rodiny německého důstojníka, kde měli malé děti. Zůstala tam až do konce války.

Gestapo sebralo maminku a tatínka

V červnu 1943 se pamětnice vdala za Jaroslava Klusáka. Po radostné události však potkalo rodinu neštěstí. „V červenci přišlo k nám do bytu gestapo a maminku a tatínka sebrali. Nevěděla jsem, co se děje. Sestra byla v Německu, měla jsem ještě na starost bratra, který byl o šest let mladší.“

Gestapo drželo Tvrdíkovy dva měsíce ve vazbě v Kutné Hoře a vyšetřovalo je. Poté je propustilo. Důvod věznění se dozvěděli až po skončení války. „Nevěděli jsme, proč jsou ve vazbě. Jednou přišlo gestapo, na nic se neptalo. Jsi vinen, nejsi vinen. Když dostali hlášku, tak šli. Až po válce jsme se dozvěděli, že moji rodiče poslouchali cizinu (zahraniční rozhlas – pozn. ed.). Kdo mohl, poslouchal Anglii. Udal je soused – Čech, vlajkař.“ Soused byl pravděpodobně členem kolaborantské organizace Vlajka.

Božena Klusáková vzpomíná na osvobození Čáslavi Rudou armádou. Přes město postupovala vojska na Prahu. „Byli jsme strašně zvědaví, stáli jsme až u silnice, kudy šli Rusáci na Prahu. Tlačili Němce před sebou. Říkali nám: ‚Schovejte se. Vždyť Němci mají ještě zbraně a automaty.‘ Dnes si říkám: Kdyby nás tam bývali pokropili, tak jsme nestáli žádnej.“

Pamětnice se po svatbě přestěhovala, s manželem bydleli na kraji města. V sousedství leželo velké pole, na němž po osvobození vznikl internační tábor pro zajištěné Němce, které hlídali ruští vojáci. „Byli to většinou mladí kluci, jestli jim bylo osmnáct nebo dvacet let. Mládenci byli velmi aktivní. V Čáslavi stála auta, která už nejela. Němci je odstavovali do vedlejších ulic. Rusové nastoupili do každého auta, měli hodně klíčů. A nedali pokoj, až je spravili. My jsme říkali: ‚Tamhle jsou Němci, asi čtyři. Zrovna sem jdou na vás.‘ Jeden mladý Rusák říkal: ‚Nás mnogo.‘ Bylo jim to úplně jedno, prostě do toho šli s odvahou.“

Osidlování pohraničí

V letech 1945–1946 se Československo zbavilo své německé menšiny. V rámci odsunu ze země odešly asi tři miliony Němců převážně z pohraničí – bývalých Sudet. Opuštěné vesnice měli znovu osídlit Češi a Slováci z vnitrozemí.² Do pohraničí se přestěhovali také Tvrdíkovi a Klusákovi. Rodiče pamětnice se usadili v Košťanech u Teplic, kde pracovali v místní sklárně.

Klusákovi měnili bydliště podle zaměstnání manžela Boženy Klusákové. Jaroslav coby kvalifikovaný odborník v mlékárenství získal pozici vedoucího mlékárny v Rynolticích, které leží na severu Čech nedaleko Liberce. Proto se rodina přestěhovala z Čáslavi do severního koutu republiky. Žili tam v obtížných podmínkách: „Neměli jsme tam kde bydlet. Vše bylo rozbourané. Barák neměl elektriku, vodu. Já měla dvě malé děti.“ Malá soukromá mlékárna byla však znárodněna a brzy uzavřena.

Dalším manželovým působištěm se stal Krásný Dvůr v okrese Louny, kde vykonával funkci vedoucího mlékárny, která stála v části obce Brody. V Brodech si také rodina koupila dům. Žili zde až do měnové reformy roku 1953. Potravinářský závod v té době skončil, a Klusákovi proto prodali domek a znovu se přestěhovali. Manžela přeložili do mlékárny v Karlových Varech. Ve městě již zůstali a Božena Klusáková zde žije dodnes.

1. Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Emil Pick [online]. 2014 [citováno 30. 06. 2015]. Dostupný z WWW: https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Emil_Pick&oldid=12001624
2. K poválečné situaci v pohraničí viz: SPURNÝ, Matěj. Společnost v Sudetech po roce 1945. Antikomplex [online]. 2015 [cit. 2015-07-29]. Dostupné z: http://www.antikomplex.cz/spolecnost-v-sudetech-po-roce-1945.html K dosídlení pohraničí viz: TOPINKA, Jiří. Zapomenutý kraj: České pohraničí 1948–1960 a takzvaná akce dosídlení. Soudobé dějiny. 2005, roč. 12, č. 3–4, s. 534–585. Dostupné z: http://www.usd.cas.cz/archiv_SD/sd_3_4_2005.pdf