„Nikdy se nestěhovat! Kde člověk žije, tam má zůstat do smrti.“
Nina Kohlíková, roz. Medunová, se narodila v roce 1924 na Volyni, v české vesnici Mirohošť. Měla dva nevlastní bratry - Evžena a Dimitrije Somolovy. Jejich otec Josef Somol byl v roce 1917 popraven bolševiky. Po jeho smrti se matka Niny Kohlíkové Antonie Somolová znovu provdala za Václava Medunu, zemědělce z Mirohoště. Rodina měla poměrně velké hospodářství a kromě toho provozovala i restauraci po Josefu Somolovi. Po sovětské okupaci v září 1939 přišla rodina o hostinec i hospodářství. Po německé invazi v červnu 1941 byly kolchozy zrušeny a hospodáři si mohli vzít zpět své pozemky i dobytek. Časy byly ale zlé, lidé se báli Němců i ukrajinských nacionalistů. V roce 1944 se vracela fronta, Sověti opět dobyli území Volyně. Bratr Niny Kohlíkové Evžen, který byl lékařem, před nimi uprchl do Krakova. Vznikal 1. československý armádní sbor a mladí se ochotně hlásili a vstupovali do armády. Do 1. československého armádního sboru vstoupil i druhý bratr Niny Dimitrij. Ten pak armádě zůstal věrný až do svého odchodu do důchodu. Roku 1947 se rodina rozhodla k vystěhování do Čech. Usadili se na Litoměřicku, kde Nina působila jako učitelka. V roce 1953 se provdala za vojáka z povolání Jiřího Kohlíka. Protože byl rozvedený se třemi malými dětmi, vzala na sebe těžký úkol péče o čtyři děti, když k nim přibyla i vlastní dcera Nina. Bydleli zpočátku v Plzni, pak následoval Horšovský Týn, Chodov u Karlových Varů a poté Litoměřice.