Zdeněk Kolek

„Druhý bratr původně chtěl studovat na kněze. Pak bylo určeno státní zařízení v Litomyšli, to bylo spíš považováno, že to je takový organizovaný státem, tak tam nešel. Byl odveden na vojnu k PTP, jestli víte, co to bylo. To nebyli ty pétépáci, jak je popisovali v Černých baronech. On skutečně dělal v dolech, člověk, který nebyl zvyklý. Ale představte si, tři a půl roku. Po dvou letech a vůbec na vojně... nedostali jako vojáci... Byli tam jen za stravu. Až teprve když byl rok 1955, to přišlo dokonce do OSN, že tady vlastně je zneužívána… tak byla ta tvrdá fáze PTP zakázaná. Taková ta mírnější, co zažil autor Černých baronů, tam si víc užili srandy než práce. Bratr na konci, v roce 1955, dostal výslužné, dostal peníze, které byly akorát na oblek.“

„Jeden ten známý přinesl Učitelské noviny, říkal, že jeho dcera je učitelka. Říkal: ‚Tam prý ve Škvorci je volné místo a nabízejí i bydlení.‘ Já jsem říkal: ‚Mám ten diplom, který je zneplatněný,‘ tak jsem mu to říkal a ten jeden říkal, že má strýce na ministerstvu školství, že s ním mluvil a ten říkal: ‚To slyším poprvé, že se do diplomu dá něco psát, ať ke mně s tím přijde.‘ Tak když jsem tam přišel s tím diplomem, ukazoval to všem spoluúředníkům. Já jsem říkal, že nás bylo víc, to byste museli zjišťovat. Poslali příkaz do Brna, mezitím děkan té fakulty myslím už byl odstraněný, čas už se měnil. Poslali příkaz, aby mi poslali místo toho diplom, který mě opravňuje [vykonávat povolání učitele].“