Magda Konvalinová

* 1957

  • „Já jsem nechápala… třeba ani… co jsou Vánoce. Že, babička moje, ta chodila do kostela, byla asi věřící, mí rodiče, to asi tolik nebyli, ale věděli, takový ty základy věděli, o náboženství. Ale já jsem nevěděla nic. Dokonce jsem si myslela, až po revoluci jsem zjistila, že na Vánoce se slaví narození Ježíše Krista. A když jsem to mamce říkala, proč mi to neřekli… my jsme vždycky měli, ve škole jsme měli, že Vánoce jsou svátky klidu a míru, a my když jsme večer zasedli k té večeři štědrovečerní, tak mně bylo divný, proč jsou rodiče takoví slavnostní. Takoví, jako že… až mi to vadilo, protože jsem nevěděla proč. Že jsem pak vždycky byla ráda, že je po Vánocích. A když jsem se pak mamky ptala, proč mi to nevysvětlili, tak ona mi řekla, že jsem si to měla domyslet. Jak jsem si to mohla domyslet? Já jsem viděla v kostele betlém a já jsem si myslela, že je to jen nějaká paráda.“

  • „Nejhorší na tom bylo, že já když jsem se vdávala, tak můj manžel… to byla komunistická rodina a my jsme teda bydleli v Táboře, oni byli tam odsud taky, tam z Chýnova u Tábora, a pak taky bydleli v Táboře. On mi, když mi bylo asi sedmnáct let, tak jsem se od něj dozvěděla… on mi jen tak jako řekl: ‚Tvůj táta byl zavřenej.‘ A já jsem z toho byla taková překvapená a nevěděla jsem, co mám dělat. Takže jsem se ani nezeptala doma rodičů. Jako vůbec. A já jsem si myslela, že byl třeba zavřenej… protože jsem znala mýho tátu, to je člověk dobrej… takže já jsem si třeba myslela, že udělal nějakou neúmyslnou nehodu, víte, jako takhle jsem si to myslela. No ale neměla jsem odvahu jít domů a říct to. Což byla taky chyba. A jenom jsem vždycky slýchala, že všecko se musí vydržet. Já jsem i proto, když jsem se v devátý třídě hlásila na zemědělskou školu, já jsem chtěla jít studovat, takže já jsem se tam samozřejmě nedostala, protože… jsem měla dobrý známky i zkoušky, ale nedostala jsem se tam… no ale nikdo mi neřekl, oni jenom rodiče říkali: ‚My s tím nemůžeme nic dělat.‘ A řekli mi, že táta nemůže být v komunistický straně. Protože už tehdy se vědělo, že kdo byl v komunistickej straně, tak se dostal do školy. Takže mě takhle… a já, když jsem furt nevěděla, proč to je, tak už jsem to pak vzdala.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    České Budějovice, 02.12.2019

    (audio)
    délka: 01:32:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

A jenom jsem pokaždé slýchala, že všechno se musí vydržet

Magda Konvalinová
Magda Konvalinová
zdroj: archív pamětnice

Magda Konvalinová, za svobodna Bláhová, se narodila 18. června 1957 v Pacově. Oba její rodiče pocházeli ze selských rodů, otec se narodil na statku ve Smetanově Lhotě u Písku a matka v Horní Světlé u Pacova. Po svatbě střídavě bydleli a pomáhali při sezonních pracích na obou statcích, dětství má proto Magda Konvalinová spojené s častým stěhováním. Do školy začala chodit v roce 1963 v Táboře, po jejím ukončení chtěla dál studovat na zemědělské škole, a přestože měla dobré výsledky, ke studiu ji nepřijali. Nechápala proč a stejně tak nerozuměla drobným ústrkům ze strany některých vyučujících na základní škole. Teprve ve svých sedmnácti letech se poprvé dozvěděla, v pro ni nepříjemné a ponižující situaci, že její otec byl ve vězení. V této souvislosti také poprvé zaznělo pro ni do té doby neznámé slovo kulak. Rodiče, zřejmě v obavách z možných následků, se vysvětlení opakovaně vyhýbali. Značnou část dětství a rané dospělosti ji proto provázel pocit viny za něco, co sama nezpůsobila, a ani netušila, čeho by se měl týkat. Až po roce 1989 našla v pozůstalosti po své babičce dokumenty o otcově uvěznění na počátku 50. let. Tehdy teprve začala chápat některé souvislosti. Vyšetřovací spis jejího otce Františka Bláhy je uložen v Archivu bezpečnostních složek a podle něj měl sepisovat a rozesílat letáky zesměšňující komunistický režim. Ale podle kusých sdělení babičky Magdy Konvalinové měly být letáky podstrčené s cílem rodinu Bláhových, odmítající vstup do zemědělského družstva, poškodit. Přesto až do roku 1963 nátlaku odolávali, byť se všemi důsledky, které jim takový postoj přinášel. V roce 1990 dostala Magda Konvalinová vyvlastněná pole a hospodářské budovy zpět, na statek se vrátila v roce 2000 a začala s jeho obnovou.